Podgorica, Černá Hora

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Eva Vojkůvková

Termín: srpen 2010

Doprava

Do Černé hory se dá dostat autobusem, vlakem i letadlem, přičemž nejlevnější varianta je autobus, ale nejpohodlnější a nejrychlejší letadlo. Do Podgorici létají letadla rakouských aerolinek z Vídně. Co se týče vlaku, ČD vypravují až do Baru speciální lehátkový vůz, tam i zpět, ale zpoždění můžou nabrat i několik hodin. Já jsem nejela do Černé hory ani pak zpátky do ČR přímo, ale cestou tam jsem dojela autobusem do Bělehradu a na druhý den jela vlakem do Podgorici, což proběhlo naprosto bez problémů, a zpátky jsem to brala cestováním přes Chorvatsko.

Ubytování

Ubytování v Podgorici bylo téměř luxusní. Všichni jsme bydleli ve čtyřpokojovém domě s velkou kuchyní a terasou a všechny pokoje byly vybaveny nezbytnou klimatizací, protože teploty v Podgorici dosahovaly až nesnesitelných 40°C a v červenci zde prý měli až 45°C. Párkrát jsme dokonce využili i basketbalové hřiště za domem.

Stravování

Na všechny dny jsme měli zajištěné obědy v nemocniční kantýně. Jídlo mi hodně připomínalo obědy ze školní jídelny s tím rozdílem, že v Podgorici měli repertoár asi tří jídel, které vařili pořád dokola.

Nakupovat jsme si chodili do obchodního centra asi pět minut od místa, kde jsme bydleli.

Doprava po městě

Podgorica je malé město, s počtem obyvatel srovnatelným s Olomoucí, a všude se tudíž dalo dostat pěšky. Městskou hromadnou dopravu jsme vůbec nevyužívali a když jsme se potřebovali někam dostat, tak jsme si zavolali taxíka, které byly poměrně levné.

Stáž v nemocnici

Vzhledem k vedrům, která panovala, bylo ideální, že nemocnice byla prakticky přes cestu, kde jsme bydleli. Stáž jsem absolvovala na infekčním oddělení, kde se mi věnovaly především mladé doktorky, které zde byly na kolečku. Uměly dobře anglicky a vždy byly ochotné mi odpovědět na všechny mé dotazy. Doktorku, která mě měla mít na starosti, jsem viděla až v den, kdy mi podepisovala můj certifikát. Jinak na oddělení mi bylo umožněno odebírat anamnézy a vyšetřovat pacienty – prakticky jsem se tam mohla pohybovat úplně volně, narážela jsem ovšem na jazykovou bariéru, i když našli se i pacienti, hlavně ti mladí, kteří uměli anglicky a byli ochotní se ode mě nechat vyšetřit.

Společenský program

V srpnu nás bylo dohromady 8 studentů a každý víkend jsme na dvě, tři noci vyráželi mimo Podgoricu, ať už do hor nebo k pobřeží. Organizováno nic nebylo, prakticky všechno jsme si vymýšleli sami, jen při výletu do Durmitoru nám náš černohorský student pomohl najít ubytování. Nicméně černohorští studenti byli velmi vstřícní, první den nás provedli po městě a jeden večer pro nás uvařili tradiční černohorská jídla.

Závěrem musím říct, že čas strávený v Černé Hoře byl perfektní, Černá Hora je velmi rozmanitá země s nádhernými horami a krásným mořem, kde můžete na stáži poznat zajímavé lidi a všem můžu tuto zkušenost jen doporučit.

Případné dotazy posílejte na: offi.eva@gmail.com