Vilnius, Litva
Výzkumná stáž IFMSA
Jméno účastníka: Barbora Voříšková
Termín: červenec 2009
Vyřízení stáže:
Komunikace s litevskou stranu před mým příjezdem probíhala bez problému. Na mé mailové dotazy bylo v celku pružně odpovídáno. Přijela jsem o den dřív, takže mi domluvili i nocleh v hostelu, protože na kolejích to o den dřív nebylo možné.
Doprava:
Přestože jsem původně plánovala do Litvy odletět s Click4Sky, v době potvrzení přesného data už levné letenky nebyly, takže jsem nakonec vyrazila autobusem se společností ECOlines. Vše dá vyřídit přes internet. V ČR zastavují v Praze a Hradci Králové. Cestování autobusem zabere asi 20 hodin. Nedá se říct, že bych si je užívala, ale čekala jsem, že to bude horší. Zpáteční jízdenka mě vyšla pod 2500 Kč. Pro ty, kteří by chtěli do Litvy vyrazit a nechtějí cestovat v Čapkově stylu, doporučuju eventuelně vyhledat lety s přestupem v Rize.
O Litvě:
Oficiální jazyk je litevština, která opravdu není ničemu podobná, takže se z ní moc pochytit nedá. Jako postsovětská republika je hodně ovlivněna a osídlena ruštinou. Litevsky umí každý, rusky skoro každý, anglický někdo a německy nikdo. Všeobecně se dá říct, že starší doktoři mluví rusky, mladí doktoři anglicky. A v běžných i neběžných denních situacích se těma rukama nohama nakonec vždycky domluvíte. Oficiální měna je Lit (jeden Lit je asi 7,70 Kč). Ceny jsou v porovnání s ČR většinou srovnatelné nebo nižší. Pokud si zrovna nevyberete luxusní restauraci, tak se dá i na hlavní třídě najíst za rozumnou cenu (to se vám v Praze asi nepodaří).
Ubytování:
Všichni stážisti byli ubytováni na univerzitních kolejích (Tauro gatve). Žádný luxus to nebyl. Pochopíte, že se nacházíte v postsovětské republice, ale nedá se říct, že by nastal nějaký problém. Pokoje byly dvoulůžkové s umyvadlem, kuchyňka a sociální zařízení na patře. Největší výhodou bylo, že jsou v úplném centru Vilniusu. Na hlavní třídu to máte ani ne 5 minut a to jen kvůli tomu, že stojíte dvakrát na semaforech.
Nemocnice:
Všichni stážisti chodili do jedné nemocnice (Santariškiu Klinikos). Já byla na oddělení genetiky. Během čtyř týdnu jsem prošla celé oddělení, tzn. čtyři pracoviště – molekulární genetiku, biochemickou genetiku, cytogenetiku a klinickou genetiku. Na každém pracovišti jsem měla přiděleného jednoho lékaře, se kterým jsem absolvovala pracovní dobu. Stáž byla sice hodně teoretická, samostatně jsem žádné výzkumy ani testy nedělala, ale všechno mi bylo vždy vysvětlováno, takže přínos rozhodně měla.
Stravování:
Od litevské organizace IFMSA (LIMSA) jsme dostali stravenky v hodnotě 10 Litů na každý pracovní den. Ty jsme mohli využít v nemocniční jídelně. Stravenka pokryla náklady na hlavní jídlo a pití. Kdo chtěl např. polévku, mohl si připlatit. Jídlo bylo dobré. Sice stále smažené, hodně tučné a často se opakující, ale splnilo svůj účel a zasytilo. Ostatní potraviny jsme nakupovali v supermarketu, který byl asi 5 minut od kolejí. Opravdu jsem byla hodně překvapená kvalitou a kvantitou nabízených potravin. Kdybych mohla něco z Litvy implantovat do ČR, byly by to supermarkety. Nejvíc mě asi potěšila široká nabídka čerstvých zeleninových salátu a slaného i sladkého pečiva za téměř směšné ceny. Sem bych si dovolila vložit jednu historku.... Když se moji rodičové dozvěděli, že jsem si vybrala Litvu, zhrozili se a zeptali se, jestli jsem si vědoma toho, že když si budu chtít uvařit vajíčka, budu si muset nejdřív sehnat slepici. Jejich 25 let stará představa o Pobaltských státech je už dávno překonaná a EU je opravdu vidět (alespoň v hlavním městě) na každém kroku.
Social Program:
Ještě před příjezdem do Vilniusu jsme dostali plán všech aktivit. Na každý víkend nějaký výlet a během týdne sem tam nějaké muzeum, aquapark, party atd. Nicméně po příjezdu jsme celkem rychle pochopili, že to asi nebude úplně tak, jak je psáno. Takže ač ze společných víkendových akcí proběhla jediná, rozhodně jsem nezahálela. Litva je dost malá na to, aby se dala během měsíce celá procestovat a nepotřebujete k tomu někoho, aby vám to organizoval. Na dopravu vlakem i autobusem máte jako studenti z EU s ISICem nárok na 50% slevu (kéž by to platilo i v ČR), takže je cestování finančně celkem nenáročné. Doporučuju koupit si průvodce Litvou (neztratit ho ani nenechat v autobuse :( ) a vytipovat si, co chcete vidět. Vždycky se dá najít nějaké infocentrum, kde vám poradí „co, kam a jak“.
Závěrem:
Mě nic nenapadá...
Případné dotazy na: bara.voriskova@seznam.cz