Ternopil, Ukrajina

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Eva Sadílková

Termín: červenec 2009

 

V červenci 2009 jsem měla možnost stážovat na Regionální dětské klinice v Ternopilu na Ukrajině. Většinu měsíce jsem strávila na oddělení neurologie, ale také jsem mohla nahlédnout na oddělení, která s neurologií více či méně souvisí – dětská rehabilitace, intenzivní péče a laboratoř prenatální diagnostiky.

 

Hned na úvod musím zdůraznit, že ačkoliv Ukrajina má v očích veřejnosti obraz východní a méně pokrokové země, celá stáž mi byla nesmírně přínosná! Viděla jsem mnoho zajímavých pacientů a vyzkoušela jsem si výkony, ke kterým bych v České republice mohla zřejmě jen přihlížet. Také jsem si uvědomila, o kolik je život v České republice pohodlnější než na Ukrajině.

 

Na Ukrajinu jsem cestovala autobusem. Na hranicích s Polskem se zpravidla déle čeká. Z nádraží mě vyzvedl čerstvý absolvent lékařské fakulty Anatoliy a zavezl mě na studentský byt, který jsem sdílela se dvěma polskými medičkami a třemi studenty lékařství ze Španělska.

 

Do nemocnice jsem dojížděla autobusem, cesta netrvala déle než 15 minut. Typické žluté autobusy jezdí po celém městě za jednotnou cenu 1,50 hřiven, což jsou asi 4 koruny. Na oddělení jsem pracovala pod vedením dr.Mykoly Mykolajeviče Kostyka. Velmi si cením přístupu, který ke mně zaujal. Každý případ se mi snažil vysvětlit, protože, ačkoliv ukrajinština je slovanský jazyk, s češtinou má podobných jen málo slov. Dr.Kostyk hovořil výborně anglicky, v Ternopilu byl ale spíše výjimkou. Se svými základy z ruského jazyka jsem se pokusila domluvit například v obchodě, ale historie spojená s bývalým Sovětským Svazem není příjemná, takže na ruštinu reagovali mnohdy negativně.

 

Ukrajinští lékaři pracují v těžkých podmínkách. Na každého zde během dopoledne čeká i 30 pacientů, ordinace mají skromně vybaveny a mnohá vyšetření prostě nejsou z finančních důvodů dostupná. Přesto však musí stanovit správnou diagnózu a pacienta léčit. Je ohromné sledovat, jak dokáží dedukovat, ačkoliv mají k dispozici jen málo výsledků laboratorních vyšetření nebo zobrazovacích metod. Vše vypisují ručně, počítače používají výjimečně.

 

Také pokoje pro pacienty jsou velmi skromné a nemocní zde mají málo soukromí. Zařízení je starší a stravu musí zabezpečit také rodina. Nezažila jsem však, že by si stěžovali.

Každý víkend jsme s polskými studentkami za pomoci a rad Anatoliyho cestovali po Ukrajině. Viděla jsem nádhernou a drsnou přírodu v Karpatech, poznala spoustu ukrajinských tradic, nahlédla do honosných komplexů chrámů a kostelů, jela do Lvova i Kyjeva.

 

Ukrajina v mých očích velmi stoupla. Je to krásná země, kde i přes skromné příjmy se dá žít spokojeně. Můžu ji doporučit všem, kteří váhají, zda absolvovat stáž v této zemi. Také jsem zpočátku pochybovala, jestli mé rozhodnutí bylo správné. Nyní vím, že bylo.