Vitória, Brazílie
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: Kateřina Uvírová
Termín: srpen 2018
Předtím než se jsem se vydala do poměrně nebezpečné země Brazílie, bylo potřeba vyřídit veškeré náležitosti jako očkování-je povinná pouze žlutá zimnice, ale doporučuji i očkování proti meningokokům, hepatitidě A, břišnímu tyfu. Určitě doporučuji sjednat dobré cestovní pojištění pro případ, že se cokoliv stane-přece jen jde o nebezpečnou zemi a zdravotnictví je úplně jiné než to naše. Velkou výhodou je, že na cestování do Jižní Ameriky nepotřebujete žádné vízum, pouze cestovní pas platný alespoň dva roky. Letenky jsem si kupovala s dostatečným předstihem, hned jak jsem se dozvěděla, jaká země mi byla přidělena. První let byl z Prahy přes Amsterdam až do Rio de Janeiro. V Riu jsme s dalšími studenty IFMSA programu zůstali pár dní a poté jsme se všichni rozletěli do svých měst. Po příjezdu na letiště mě čekala moje host family a zbytek IFMSA party, bylo to moc milé přivítání.
Na začátku, ještě v ČR jsme si mohli zvolit formu ubytování, já si vybrala rodinu, a to proto že mi to přijde jako nejlepší cesta, jak poznat pravý brazilský život. Ještě dva dny před příletem do mého města jsem stále neměla žádné informace o své rodině a kde vlastně budu bydlet. Byla jsem poměrně nervózní, protože moje kontaktní osoba LEO semnou moc nekomunikovala a když ano, pořád pro mě nebyla žádná rodina. Naštěstí se vše vyřešilo a dostala jsem tu nejlepší host family. Byla to rodina jedné studentky medicíny z druhého ročníku a musím říct, že se o mě starali jako o vlastní dceru. Zařídili mi stravu, výlety a další aktivity, což byla nesmírná výhoda v porovnání s ostatními studenty, kteří byli ubytování ve studentských bytech.
Bydlela jsem v hlavním městě státu Espirito Santo-Vitória. Je to menší město hodinu letecky od Rio de Janeiro. Co se týče bezpečnosti, tak bych řekla, že se jedná o jedno z těch bezpečných měst v Brazílii. Je pravdou, že se člověk musí mít na pozoru, nesmí chodit s telefonem v ruce, ukazovat peníze na veřejnosti, může se totiž stát, že vás okradou. Naštěstí mě se nic takového nestalo, ani mým spolužákům. Město je to velmi pěkné, na pobřeží což je velká výhoda.
Stáž jsem absolvovala na oddělení gynekologie-porodnictví. Ze tří oborů, který jsme si na začátku mohli vybrat mi byl přidělen právě tento a jsem za to velmi ráda. Byla jsem ve veřejné nemocnici v poměrně malém městě cca 15 minut od Vitória. Byla to malá nemocnice specializována pouze na dítě a matku, to znamená, že jsme měli pouze dvě oddělení: gynekologii-porodnictví a pediatrii. Všichni byli moc milí, i přestože skoro nikdo neuměl anglicky, snažili se mi vše vysvětlovat. Občas jsem měla štěstí a někteří místní brazilští studenti uměli anglicky a tak, mi vše překládali, avšak na konci stáže i já jsem zlepšila svou portugalštinu a byla schopna alespoň rozumět základní anamnéze. Celá stáž byla pro mě jednou velkou zkušeností. Medici v Brazílii fungují úplně jinak, pomáhají doktorům a dělají téměř vše na co si troufnou. Hned po příjezdu jsem dostala sterilní rukavice a bylo mi řečeno, že mám odrodit dítě, byl to neskutečný zážitek. Naučili mě toho tolik, že ani za rok stážování na gynekologii v ČR bych se k těmto úkonům nedostala. To považuju za největší výhodu celého pobytu.
Nemocnice byla vzdálená cca 15 minut autem od mé host family. Bylo možné se dopravovat hned několika způsoby-autobus, to byla poněkud nebezpečná forma, přece jenom nikdo neumí anglicky a každý pozná, že jste cizinec a nejspíše vás okradou, proto jsem zvolila cestování do nemocnice Uberem. Bylo to sice o něco nákladnější, ale za to bezpečnější a rychlejší. Taxíky moc nedoporučuji, jsou podstatně dražší, nežli Uber.
Celou stáž hodnotím velmi pozitivně. Naučila jsem se hrozně moc věcí v nemocnici, jak fungovat bez ultrazvuku, protože v nemocnici prostě není, jak odrodit dítě, zašít poporodní poranění a mnoho dalších věcí. Poznala jsem skvělé lidi, novou kulturu a naučila se pár vět portugalsky. Brazílie je nádherná, obrovská země, a i přestože je velmi nebezpečná, pokud člověk dodržuje určitá pravidla nic se mu nestane a vlastně i já, strašpytel se po týdnu přestal bát. Určitě všem studentům vřele doporučuji, je to velká životní zkušenost.