Vitória, Brazílie
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: Kieu My Chau
Termín: srpen 2018
Před
odjezdem bylo nutné si vybavit cestovní a zdravotní pojištění, povinné a
doporučené očkování – povinná byla žlutá zimnice, a podle náležitostí nemocnice
další. Protože pro vstup do Brazílie nepotřebujeme jako občané ČR vízum, nebylo
potřeba vyřizovat nic navíc, jen si zkontrolovat platnost pasu. Letenky je dobré
koupit s dostatečným předstihem, kvůli výhodnějším nabídkám, klidně 4 měsíce
dopředu. Vnitrostátní letenky jsou většinou fixní, takže se dají dokoupit
později s blížícím se termínem odletu.
Let do Brazílie bylo s přestupem v Paříži, doletěla jsem do Ria de Janeiro, kde
jsme s pár studenty, kteří stážovali také tentýž měsíc v Brazílii, strávili 5
dní objevováním města. Poté jsme se vydali každý svou cestou za stáží do
příslušných měst a nemocnic. Na letišti mě čekal můj godfather, se kterým jsem
byla v kontaktu několik měsíců skrz sociální sítě.
Při vyplňování přihlášky jsme si volili preferovanou formu ubytování, mou volbou byla rodina. Což pro mnohé z nás byla jedna nejlepších voleb a skvělou možností, jak poznat brazilskou kulturu, jídlo a tradice. O veškeré organizaci a místě ubytování jsem byla informována. Dokonce mi vyhověli a sehnali mi ubytování již pár dní před oficiálním startem stáže v nemocnici, čehož si velice vážím. Přestože jsem měla v Letter of Acceptance napsané, že budu ubytovaná v rodině, nakonec jsem bydlela ve studentském bytě. Jeden týden jsem díky ochotě mého godfathera bydlela v rodině a poznala tak skvělé brazilské rodiče, kteří se o mě starali jako o vlastní dceru, jezdili se mnou na výlety, trávili se mnou čas a procvičovali mou portugalštinu.
Bydlela jsem v hlavním městě státu Espirito Santo - Vitória. Je to menší město hodinu letecky od Rio de Janeiro. Co se týče bezpečnosti, tak bych řekla, že se jedná o jedno z těch bezpečných měst v Brazílii. Informovali mě o tom místní studenti. Nicméně zdůrazňovali, že si na své věci a na sebe máme dávat pozor i tam. Je pravdou, že se člověk musí mít na pozoru, neměl by chodit s telefonem v ruce, ukazovat peníze na veřejnosti, může se totiž stát, že vás okradou. Naštěstí mě se nic takového nestalo, ani mým spolužákům. Město je to velmi živé, nabízející plno možných aktivit, nachází se na pobřeží, takže pro mnohé z nás velmi atraktivní destinací.
Stáž
jsem absolvovala na oddělení gynekologie-porodnictví. Ze tří oborů, který jsme
si na začátku mohli vybrat mi byl přidělen právě tento a jsem za to velmi ráda.
Stážovala jsem ve 2 veřejných nemocnicích, jedna z nich Santa Casa byla
orientovaná na gynekologii a mimo jiné i jiné obory jako byla chirurgie,
ortopedie. Do druhé nemocnice – Pro Matre jsem docházela 3 dny v týdnu, ta se
zaměřovala na tu porodnickou část stáže. Všichni byli moc milí a nabízející
pomoc, i přestože skoro nikdo neuměl anglicky, snažili se mi vše vysvětlovat.
Naštěstí jsem některé dny měla štěstí a stážovali se mnou místní studenti, a
někteří z nich uměli dokonale anglicky, a ti fungovali jako překladač a most
mezi mnou a lékaři. Celá stáž byla pro mě jednou velkou zkušeností. Medici
v Brazílii fungují úplně jinak, pomáhají doktorům a dělají téměř vše na co si
troufnou.
První 2 týdny jsem jen pozorovala a ptala se lékařů, jak pacientky vyšetřovat
podle místních standardů a zvyklostí. Do druhé nemocnice jsem chodívala hlavně
za účelem sledování gynekologických operací. A jakmile jsem se cítila na to
zapojit se do vyšetřování, atestace při císařských řezech anebo dokonce odrození
dítěte, se vším mi místní studenti a lékaři poradili. A jako studentka jsem se
toho tady naučila tolik, že si do ČR přivážím mnoho cenných zkušeností do
budoucna.
Protože jsem cestovala mezi dvěma nemocnicemi, transport do každé z nich byl odlišný. Časově nejvýhodnějším a nejbezpečnějším způsobem dopravy byl Uber, anebo 99, což byl takový levnější Uber. Nicméně, tento způsob lezl více do peněz. Levnou možností bylo městské MHD v podobě autobusů, se kterým mě seznámil můj host. Bylo to velice jednoduché, používala jsem také mobilní aplikaci pro kontrolování časů a míst odjezdů. Do druhé nemocnice, která se nacházela blíže mému ubytování jsem se dopravovala na kole, občas pěšky. Vitória nabízela totiž půjčování městských kol, díky kterým byla doprava v městě mnohem snadnější. Mají podél cest a pobřeží vybudované chodníky, po kterých se jezdilo jedna báseň. Koupila jsem se bike-pass na měsíc, ten mě vyšel v přepočtu tak na 70 kč.
Celou stáž hodnotím velmi pozitivně. Naučila jsem se toho mnoho v nemocnici, a nejen tam. Zlepšila se mi i portugalština, kterou jsem se předtím učila, ale oproti té evropské se ta brazilská dost lišila. Poznala jsem brazilskou kulturu, ochutnala místní gastronomii, zkusila žít brazilským způsobem života. Brazílie mi taky poskytla mnoho přátelství a kontaktů do budoucna. Přestože se zdá být tato země poměrně nebezpečná, člověku se nemusí nic stát, pokud respektuje tamní zvyklosti a pravidla a podle nich pak jednat a chovat se. Studentům bych jen doporučila vyjet do zahraničí stážovat, pokud budou mít takovou možnost.