Fortaleza, Brazílie

Výzkumná stáž IFMSA

Jméno účastníka: Marie Bolacká

Termín: červenec 2017

Mezistátní letenku do São Paulo jsem si kupovala už v únoru (doporučuji koupit nejpozději v březnu, poté se cena vyšplhá na téměř čtyřnásobek - jak do SP, tak do Ria) a když jsem se zhruba 3 měsíce před začátkem stáže dozvěděla konkrétní město - Fortalezu - dokoupila jsem i letenku vnitrostátní. Co se týče očkování, v zimě jsem musela absolvovat přeočkování proti hepatitidě B (zajděte se pro jistotu otestovat na protilátky) a následovalo očkování proti hepatitidě A, břišnímu tyfu, žluté zimnici a meningokoku.

Bydlela jsem ve čtyřčlenné hostitelské rodině, jejichž dcera byla také medička a členka místní pobočky IFMSA. Udržovali jsme spolu kontakt od té doby, co mi byla Fortaleza přiřazena a po mém příjezdu jsem s nimi trávila většinu volného času. Byli úžasní, snažili se mi pomoct s každým problémem a dost dbali i na to (někdy až příliš), abych byla vždy v bezpečí, protože Fortaleza se v současnosti pyšní titulem nejnebezpečnější brazilské město (na světě je sedmá - žádná ostuda). Přiznávám, že někdy byly jejich starosti oprávněné - třikrát jsem při usínání slyšela někoho střílet a v mnoha vedlejších ulicích nebylo bezpečné chodit ani za bílého dne. Když se ale naučíte, jak se chovat a kde se pohybovat, nic vám nehrozí. Stačí schovat mobil s penězi za pas, šperky nechat doma a obléci se do obyčejného trika a šortek. 

Z mnoha brazilských univerzit a měst byla mou první volbou univerzita ve Fortaleze, a to zejména kvůli zajímavému tématu výzkumného projektu. Místo se mi podařilo získat, avšak asi měsíc před začátkem stáže mě kontaktovali, že se téma změnilo, a tak jsem byla místo původního fyziologického ústavu na ústavu neurofarmakologie. Laboratoř se nacházela v nově postaveném komplexu s názvem NPDM (volný překlad Centrum pro výzkum a vývoj léčiv), který byl na překvapivě vysoké úrovni. Výzkum zde začal teprve před několika lety a už nyní zaznamenávají úspěchy. A z mého pohledu by jich bylo ještě více, nebýt typického jižanského (nebo vyloženě brazilského, Brazilci jsou ještě trochu silnějším odvarem Španělů) přístupu, jako pozdní příchody a dvouhodinové vysedávání u oběda. Na neurofarmakologii jsem byla v té době bohužel jedinou zahraniční studentkou, většina lidí tam o IFMSA slyšela poprvé. Musela jsem se tedy přidat ke skupině postgraduálních studentů farmakologie. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se s někým domluvila na čase, kdy začneme pracovat, a pak mě čekalo i více než hodinové čekání. Všichni byli sice velice milí, organizaci stáže však moc kladně hodnotit nemůžu. Na druhou stranu to mělo i své výhody - na posledních 10 dní jsem zaměnila laboratoř za chirurgické oddělení. Můžu říct, že jsem si odtamtud odnesla zážitky a zkušenosti na celý život. U každé operace byl minimálně jeden anglicky mluvící lékař, který mi všechno ochotně vysvětloval. Po pár dnech mě nechali asistovat a zašívat.

Do školy mě ze začátku vozila rodina autem, po pár dnech jsem je ujistila, že mi opravdu nevadí jezdit autobusem. Musela jsem sice přestupovat a jízdy byly zdlouhavé, autobusy neměly žádný řád a zastávky nebyly značené, ale byl to právě jeden ze způsobů, jak poznat opravdový brazilský život.

Do Brazílie jsem jela s angličtinou a opravdu hrubými základy portugalštiny - i tak mi ale občas ušetřily pár minut času a zabránily trapnému tichu při jízdách Uberem.

Po práci jsem trávila volný čas buď s rodinou nebo s ostatními stážisty. Fortaleza je přístavní město, kam jezdí mnoho Brazilců za krásnými plážemi, z nichž některé jsou ve spojení s divokými vlnami surfařským rájem. Červenec je navíc pro místní studenty měsícem zimních prázdnin, takže se zde neustále něco dělo. O víkendech jsme cestovali nebo užívali sluníčka a moře. Po ukončení stáže jsme měli ještě dva týdny na cestování, během kterých jsme objevovali takové skvosty jako vodopády Iguacu, největší a nejkrásnější bažinu na světě Pantanal nebo Rio a São Paulo. Desetihodinový přestup v New Yorku využitý k prohlídce města byl sladkou tečkou.