Ammán, Jordánsko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Eva Mnacakanová

Termín: srpen 2017

Příprava na stáž

Před cestou jsem si na webu www.jordanpass.jo pořídila měsíční jordánský Pass, který zahrnuje turistické vízum a vstupy do hlavních památek v Jordánsku, včetně jednodenního vstupu do Petry. Cena je 70 jordánských dinárů (JD), což je asi 2 200 Kč a rozhodně se vyplatí průkaz si zařídit (cena samotného měsíčního víza je 40JD a vstup do Petry vyjde na 50JD). Do Ammánu jsem letěla z Vídně s Austrian Airlines – zpáteční letenka vyšla na 14 500 Kč. 
Před cestou jsem komunikovala se svou kontaktní osobou, která ochotně odpovídala na mé dotazy, a vyzvedla mě na letišti. Po příletu jsem si na letišti zařídila sim kartu – na bytě není wi-fi, proto doporučuji pořídit si kartu s daty.

Ubytování a doprava

Místní IFMSA měla pronajaté dva byty – jeden velký se 4 ložnicemi, 3 koupelnami a 2 velkými obýváky a jeden menší se 2 ložnicemi a obývákem. Já bydlela v tom větším, který byl sice krásný, ale nebyl vybaven povlečením ani prostěradlem, na což nás nikdo z místních neupozornil. Já měla po příjezdu na své posteli jen špinavý polštář, na kterém byly nalepené cizí vlasy a žádnou peřinu. Naštěstí jsem se hned v ten den přestěhovala do jiného pokoje, kde jsme na manželské posteli spaly dvě, ale měly jsme aspoň velkou peřinu a každá svůj malý polštář. LEO dal vědět pouze jedné studentce, které dělal kontaktní osobu, aby si přivezla své povlečení – nechápali jsme, proč nenapsal i ostatním.
Co se dopravy týče, nejvíce jsme využívali taxi. Pokud se vás zrovna taxikáři nesnaží okrást (velmi časté), tak je cestování s nimi levné. Ve městě v podstatě neexistuje žádná veřejná doprava. Je možné využívat i Uber a Careem (arabská verze Uberu), které jsou ale o něco dražší (na druhou stranu, když je během dne špička, žádný taxík z centra neseženete, takže vám nic jiného nezbude).
Do nemocnice se dá buď jet taxíkem (cesta tam vyšla na 1JD = 30Kč, cesta zpátky už byla horší – taxikáři si domlouvali cenu předem, bez ohledu na taxametr a většinou si řekli o přemrštěné částky, takže jsme jezdili  Uberem za 3-4JD) nebo jít pěšky 40 minut. Ráno nebývá velký provoz a je chladnější vzduch, tak je to pěkná procházka. Ale odpoledne už je velké horko a od aut jsou ve vzduchu silně cítit zplodiny, takže se v tom moc chodit nedá (nemluvě o tom, že na vás každé druhé auto troubí a řidiči pokřikují a pískají, protože v Jordánsku nikdo pěšky nechodí).

Stáž

Jednalo se o mou 3. klinickou stáž a co se praxe týče rozhodně zatím nejlepší. Byla jsem na oddělení anesteziologie v soukromé nemocnici Jordan Hospital (všichni studenti byli v soukromých nemocnicích – buď Jordan Hospital nebo Specialty Hospital). V Jordánsku se medicína studuje v angličtině, proto všichni doktoři umí anglicky, někteří více, někteří méně, ale domluvíte se se všemi.  Na oddělení se začínalo v 6.45 ranním sedánkem, kde se stručně projednaly plánované zákroky a následovaly prezentace na určitá témata, během kterých doktoři zkoušeli rezidenty. Tohle probíhalo v mixu arabštiny a angličtiny. Od 8 hodin se začalo operovat. První týden mi lékaři vysvětlovali základy anesteziologie, od druhého týdne mě nechali zavádět kanyly, jak zajistit dýchací cesty (zjistila jsem, že Esmarchův trojhmat není vždy jednoduché provést), zavádět laryngální masku (jiný postup než jaký nás učí v Česku, během kterého jsem jen doufala, aby jazyk nezapadl) a nakonec mě nechali i samotnou provádět endotracheální intubaci. Jelikož bylo v nemocnici 11 operačních sálů, přecházela jsem mezi nimi, což bylo občas časově náročné. V nemocnici jsem končila ze všech studentů jako poslední  - kolem 15. hodiny.

Z naší srpnové skupiny jsem byla jediná, koho k něčemu v nemocnici pustili, proto pokud vás zajímá anesteziologie, tak určitě Ammán moc doporučuji! 2 studentky byly na všeobecné chirurgii, ale za celý měsíc je nenechali ani držet háky. Na interním oddělení a pediatrii je lepší umět arabsky – s doktory se domluvíte, ale s pacienty už těžko.

Od IFMSA jsme měli zajištěné obědy v nemocnici, ale první týden nám je nechtěli vydávat a já potom neměla čas si tam na jídlo zajít kvůli operacím, takže jsem tuto možnost bohužel nevyužila.

V Jordánsku je víkend pátek a sobota, ale v soukromé nemocnici mají volno jen v pátek, proto i ode mě očekávali, že budu chodit 6 dní v týdnu. Což jsem na konec i musela, protože jsem přišla o 2 dny, kdy jsme jeli v rámci national program do Petry, Wadi Rum a Aqaby (prodloužený víkend). Supervisor mi pak vyhrožoval, že mi nepodepíše logbook, ani další papíry, proto jsem musela chodit do nemocnice i o sobotách. Navíc jsem přišla o 2 denní výlet k Mrtvému moři a 2 denní výlet na sever (Jerash a Irbid), které byly v průběhu týdne. Trochu mě zklamalo, že i když místní LEO o mých problémech v nemocnici věděl, nijak mi nepomohl a tyto dva výlety zorganizoval během týdne, ačkoliv jsem mu řekla, že v pracovní dny nemohu (víkendy byly samozřejmě volné, tak se mohlo jet v tuto dobu). Pokud se tedy do Ammánu vydáte, můžete si víceméně vybrat – buď strávíte skvělou praxi v nemocnici s ochotnými doktory a úžasnými sestřičkami, ale přijdete o výlety nebo budete na odděleních, kde končíte už v 10 ráno, protože se arabsky nedomluvíte a není co dělat (interna, pediatrie), ale zase absolvujete výlety.

Město

Loni jsem byla na stáži v Rabatu (hl. město Maroka), proto jsem čekala, že Ammán bude tomuto arabskému městu podobný. Ale nebyl. První, co budete postrádat, je čerstvý vzduch. V Ammánu všichni jezdí auty, u poloviny z nich tipuji, že nikdy neabsolvovala měření emisí. Proto je vzduch plný zápachu z benzínu, výfuků, a když náhodou vejdete do obchodu nebo nastoupíte do taxíku v domnění, že to bude lepší, tak vás zase obklopí cigaretový kouř. V Jordánsku totiž kouří všichni a všude. Řidič autobusu, prodavač v suvenýrech nebo supermarketu. Doktoři mají přímo v nemocnicích zřízené místnosti na kouření. Dokonce i místní studenti medicíny si zapalují jednu za druhou, a když jsme je slušně požádali, jestli by mohli při kouření od nás trochu poodejít (po týdnu vám bude zapáchat všechno oblečení), tak to naprosto ignorovali. Jak jsem již popsala, kvůli zplodinám není možné procházet se po městě. Počítejte s tím, že ve městě nejsou žádné parky, téměř žádná zeleň. Takže když chcete jít ven, musíte buď do obchodních center (žádný rozdíl mezi našimi a jejich centry není) nebo do kaváren/restaurací/čajoven. Ammán má ale své kouzlo. Byl založen před několika tisíci lety, zmínka o něm je i v bibli (město dětí Ammonových) a nachází se na sedmi pahorcích. Počet obyvatel je asi 5 milionů – samotných Jordánců je ovšem menšina, většinu tvoří Palestinci a část obyvatel tvoří Iráčané, kteří do Jordánska uprchli za války v Iráku. Nyní je zde i velká skupina uprchlíků ze Sýrie, kteří se ale koncentrují v uprchlických táborech na severu země.  Co se lidí týče, tak jsme všichni byli překvapeni. Tak pohostinnou zemi jen tak nenajdete (pro mě asi jediné pozitivum ve srovnání s Marokem). V centru města (nepředstavujte si krásná centra měst, jaká známe z Evropy, ale spíš divočejší ulice plné drobných obchůdků) vám na každém rohu nabízí místní kávu a zvou vás do svých krámků. První den po příjezdu jsem šla do obchodu se suvenýry, kde nám prodavač kromě kávy rozdal zdarma magnetky. V obchodech vám prodavači budou nabízet odnesení těžkých tašek s vodami (ano, v celém Jordánsku není pitná voda) až do auta. A ty neuvěřitelné příběhy cestovatelů v arabských zemích o tom, jak zapomněli peněženku a byla jim vrácena s veškerým obsahem, jsou nejspíš opravdu pravdivé. Alespoň mně se stalo, že jsem v supermarketu měla za zboží zaplatit 11 dinárů. Prodavači jsem dala 20 a on mi podal několik papírových bankovek. Já měla plné ruce tašek, takže jsem si peníze nepřepočítala, schovala si je a z obchodu odešla. Po pár metrech na mě volal jiný prodavač z obchodu a běžel za mnou s 1 chybějícím dinárem, jelikož mi dali jen 8 dinárů. Tohle by se v Evropě rozhodně nestalo, že by za vámi z obchodu vyběhli s 30 korunami. Navzdory místní pohostinnosti je třeba se připravit, že měsíc v Ammánu bude dlouhý. A je lepší dopředu si samostatně naplánovat cesty po okolí, protože organizace místní pobočky nefunguje moc dobře. Dopředu se nic neplánuje, výlet se klidně zruší ráno v den odjezdu a je třeba počítat s tím, že se na vše bude dlouho čekat.

Ceny

Ammán je drahé město. A celé Jordánsko taky. Na to, jak to ve městě vypadá, jsou ceny opravdu překvapivě vysoké. Pokud půjdete na jídlo do slušné restaurace, tak vás hlavní chod vyjde na 9 JD (270Kč). Pokud ale nepotřebujete žádný luxus, tak v centru města je vyhlášená restaurace (i podle Tripadvisoru), kde „fast food“ v podobě vynikajícího hummusu a falafelu, najdete za 2JD. Určitě doporučuji vyzkoušet kromě těchto dvou výborných jídel i shish taouk (kuřecí kousky na grilu s vynikajícím kořením), shawarmu (něco jako náš gyros – seřezané kuřecí nebo hovězí potřené jogurtem a zabalené v pita chlebu) a mixed grill, moje nejoblíbenější jídlo – kuřecí kousky, kousky jehněčího a mleté jehněčí s pita chlebem a zeleninou. Po měsíci se mi už trochu přejedl pita chleba, dávají ho ke všemu. On je to totiž i příbor. Na většinu jídel žádný nedostanete a jíte vše rukama a právě chlebem nabíráte třeba kousky masa.

Myslím si, že na měsíc odpovídá rozpočet asi 1000-1500 dolarů, podle toho, jak chcete utrácet za suvenýry nebo výlety. Je třeba každý den platit asi 5 dinárů za taxík a pak si pořád kupovat vodu. Na bytě jsme vařili hromadně jen 2x, jinak jsme jedli v nemocnici a venku v menších a levných restauracích.

Bezpečnost

V dnešní době určitě důležitý bod v rozhodování výběrů zemí pro stáže. Když srovnám bezpečnost Maroka a Jordánska, tak v Maroku jsem se cítila bezpečněji (po teroristických útocích přísnější kontroly na letištích, policisté a vojáci na ulicích…více si můžete přečíst v mém loňském reportu). V Jordánsku na ulici žádné policisty ani vojáky neuvidíte. Na letištích bezpečnost asi jako všude jinde. Jen v obchodních domech vás při vstupu nechají projít bezpečnostním rámem a prohlédnou vám kabelku/batoh. Přitom v roce 2016 došlo v Jordánsku k několika útokům, v červnu například provedl útok ISIS jen 10 km od Ammánu. Rozhodně se vyhněte cestování na sever, k hranicím se Sýrií, stejně tak nejezděte k hranicím s Irákem. Před cestou se doporučuji zaregistrovat do projektu Drozd ministerstva  zahraničí – zadáte zde plán vaší cesty, telefonní číslo a kontaktní osobu v ČR a v případě jakékoliv události vás místní velvyslanectví okamžitě kontaktuje. Pár dní před mým příjezdem došlo jen o ulici vedle našeho bytu k incidentu na izraelské ambasádě, kdy došlo k zabití 2 Jordánců izraelský strážným, což vedlo k velkým protestům a nepokojům místních obyvatel. Na webech ministerstev zahraničí Velké Británie, USA a Kanady (před cestou doporučuji pro aktuální informace) se dočtete, že „The U.S. Department of State warns U.S. citizens to consider the risks of travel to and throughout Jordan due to persistent terrorist threat" a „Terrorists are very likely to try to carry out attacks in Jordan“. Pokud se budete pohybovat v bezpečných oblastech a vyhnete se davům v případě protestů, tak byste se ale měli cítit bezpečně. Při výletu na jih, do Akaby, nás 2x stavěli policisté, kontrolovali pasy a všechna zavazadla.

Social program

Třídenní výlet do Petry, Akaby a Wadi Rum je plně hrazen místní IFMSA. Jedná se o národní program, proto se sjedou studenti z obou poboček v Ammánu a Irbidu a plně obsazeným autobusem se vyrazí brzy ráno z Ammánu směrem na jih. Petra je naprosto dehberoucí místo. Jedinou potíž představuje teplota. Ta je až 40°C a celý den budete chodit na slunku bez jakékoliv možnosti se schovat, takže je to náročné. Následuje přejezd do Wadi Rum, kde v poušti strávíte noc (není to ale poušť jako poušť – ve stanech je elektřina, do tábora je zavedena voda a v noci je přítomen DJ). Druhý den se jede do Akaby, kde si v hotelovém resortu s bazénem užijete den a noc. Následující den probíhá na lodi, kde je možné vyzkoušet scuba diving a poté se vrací několik hodin zpět do Ammánu. Tento výlet je určitě nezapomenutelným zážitkem, který ovšem doprovází nedostatek organizace. Například odjezd do Petry byl z Ammánu v 6 ráno. Původně nám ale řekli, že se pojede v 5 ráno, proto už o půl páté jsme se začali shromažďovat na autobusovém nástupišti a následovalo nepochopitelné hodinové čekání na místě. Jak se vyjelo, tak se za 15 minut stavělo u malého supermarketu, aby si někteří šli nakoupit. Takže se místo v 5 ráno vyjíždělo až před sedmou.

Dále se organizuje výlet k Mrtvému moři, na sever od Ammánu a jednodenní výšlap, kde se většinu cesty brodíte vodou, za což pak v tom vedru děkujete.

Organizace během týdne je chaotická. Nikdy se nic neplánuje dopředu. A pokud ano, tak se to pak v daný den zruší. Většinou to je tak, že se přijde z nemocnice na byt, pár hodin se spí a pak se začne řešit, co vlastně dělat. Já toho po týdnu už měla dost, tak jsem si výlety po městě organizovala sama. Rozhodně doporučuji navštívit římské divadlo a citadelu v centru, návštěvu mešity Abdullaha I., kde vám zapůjčí abáju a případně pomohou uvázat váš šátek (abája má i kapuci, pokud šátek nemáte) a návštěvu vojenského muzea. Je zdarma, nenajdete v něm skoro žádné turisty (já byla v celém muzeu úplně sama) a je opravdu zajímavé. Stručně a pěknou formou se dozvíte o Arabské revoluci, vzniku Jordánska a o posledních 3 králích.  

Jordánsko je krásná země. Jak historicky, tak kulturně, navíc pohostinnost místních vás velmi příjemně překvapí. Praxe v nemocnici se mi moc líbila – naučila jsem se toho opravdu hodně. Jediné zklamání je z města – Ammán je skvělé město na maximálně týden, pak by bylo lepší jet prozkoumávat jiná jordánská zákoutí. Na druhou stranu vám zase nemusí vadit, že trávíte spoustu času v nemocnici. Pokud máte rádi arabskou kulturu a chcete se vydat do arabské země na stáž, tak bych ale Jordánsko zvážila (na výběr bývá ještě Maroko, Omán a Kuwait), obzvlášť pokud vás lákají interní obory nebo chirurgie, protože pak byste mohli být zklamaní.