Surakarta, Indonésie

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Renáta Jochcová

Termín: léto 2016

Cesta:

Před odjezdem jsem si zlomila nohu, a proto mě cestování vyšlo dráž. Ale původní cena letenky, zaplacená v únoru, vyšla na 15 550,-Kč z Prahy do Jakarty. Letěla jsem s Emirates a pak přestoupila na letadlo společnosti Lion Air do Surakarty (cena asi 1 000 Kč, protože to bylo na poslední chvíli - vlaky byly vyprodány). Pokud se chcete dopravit někam vlakem, tak nejméně tři hodiny předem si musíte vyřídit jízdenku, jinak je neplatná. Na letišti v Surakartě mě vyzvedla kontaktní osoba a dopravila mě na míst mého ubytování.

Ubytování:

Bydlela jsem v přízemním bytě mé kontaktní osoby (ale bez ní) společně s dalšími 3 incomingy.  Společnost nám dělali švábi, mravenci a komáři, takže raid určitě berte s sebou. Měli jsme tam jeden vařič, ledničku s mrazákem a chladič na vodu (pitná voda z kohoutku tady neexistuje), sušák na prádlo (kvůli vysoké vlhkosti nám věci uschly jen pod klimatizací, kterou jsme naštěstí měli). Postel byla manželská a taky přikrývka byla pouze jedna. Záchod jsme měli evropský, ale nesmí se vhazovat toaleťák do mísy, splachuje se sprškou a také by se ní měl člověk umývat místo papíru. Sprcha byla ve stejné místnůstce se záchodem, která měřila dohromady 1,5 metru na délku. Teče pouze studená voda. Do nemocnice, která byla vzdálená od ubytování 2,5 km, jsem prvních pár dnů jezdila ojekem, což je místní doprava, kde využíváte řidiče na skútru (10.000 Rp jedna cesta). Potom, co se mi spravila noha, jsem chodila pěšky, ale připravte se na to, že je tu opravdu 90% vlhkost a k tomu 35°C.

Stáž:

Vybrala jsem si jako zaměření tropické a infekční nemoci, ale po domluvě bylo možné jít kamkoliv. Měla jsem veliké štěstí na rezidenty, kteří se o mě celou dobu starali. Jiní cizinci dostali přiřazené co-ass, což jsou studenti posledních dvou ročníků medicíny, kteří mají výuku v nemocnici. Jsou sice snaživí, ale moc toho nevědí a nejsou průbojní. Celkově tady platí extrémní zdvořilost, a pokud šéf něco řekne, tak to tak i bude.  Mohla jsem si píchnout ascites HBV pacienta i pleurální punkci. Skoro každé ráno jsem se musela připojit ke case consultation morning, kde co-ass probírali, jakého pacienta v noci přijali. Vyšli mi vstříc a prezentovali v angličtině, ale ne každý vyučující se toho držel. Poté jsem vyhledala své rezidenty a prošli jsme společně oddělení, vyšetřili pacienty a zabývali se těmi nejpikantnějšími.

Město:

Přijela jsem do Surakarty ke konci ramadánu, což šlo na chodu města poznat - všude byly extrémní zácpy. Město celkově vypadalo ponuře, ale ke konci stáže se mi zdálo, že je tam i zeleň a město jsem si zamilovala. Noční život tu ale nečekejte, je to muslimské město a i když se tváří, že je otevřené ostatním náboženstvím, tak to tak není. Co pro mě bylo překvapivé, byli lidi. Všichni byli milí a ochotní pomoci, cítila jsem se tam opravdu vítaná. Cestování po městě na krátké vzdálenosti a pro jednu osobu bylo určitě výhodnější ojekem, pokud jsme byli velká skupina, tak taxíkem, do kterého se vešlo i 7 osob, když bylo potřeba. Po celém městě je rozeseto plno warungů - stánky s jídlem s levným jídlem. Doporučuju vzít si s sebou dezinfekci a říct tidak pedas - ne ostré. Ti, co mají rádi ostré, tak věřte mi, i po tidak pedas budete mít pusu v jednom ohni.

Cestování:

Určitě doporučuju cestovat po stáži, už budete znát jazyk a kulturu - sice je to hlavní sezóna a ceny vyrostou nahoru i o 50% a pro turisty je všechno ještě minimálně o polovic dražší. To byla jedna z hlavních věcí, které mi kazily dojem z cestování po Indonésii.

Certifikát:

Certifikát jsem dostala bez problémů poslední den mé stáže společně s dárky od CIMSA (IFMSA). Byl vytištěný a se všemi potřebnými razítky a podpisy. Podmínky pro jeho získání byly: prezentovat vlastní případ od přijetí po léčbu, odchodit minimálně 18 dnů v nemocnici, vyplnit evaluaci a papír o tom, co chcete na stáži vidět.

Celkové hodnocení:

Vřele doporučuji vybrat si internal medicine- general, je to nejlepší volba! Dostanete se k takovým případům, o kterých jste předtím jenom četli. A nakonec - nepodceňte očkování!