Rabat, Maroko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Eva Mnacakanová

Termín: červenec 2016

Příprava na stáž
Před stáží nebylo třeba vyřizovat žádné speciální dokumenty. Před cestou jsem se nechala, na základě doporučení Centra pro cestovní medicínu, naočkovat proti břišnímu tyfu.  Do Maroka jsem letěla se společností Air France přes Paříž (letenky stály 16 429 Kč).  Je možné letět i do Casablanky a pak se do Rabatu dopravit vlakem, který zastavuje přímo na letišti, ale v centru Casablanky je nutné přestoupit na přímý vlak do Rabatu (cesta trvá asi 2 hodiny, cena je 80 dirhamů). Na letišti mě vyzvedli kamarádi; marocká strana zajišťovala vyzvednutí studentů na letišti Rabat-Salé a na vlakovém nádraží v Rabatu.
Se svou kontaktní osobou jsem si dopisovala před příjezdem, na moje dotazy ale většinou moc odpovědět neuměla, takže jsem se obracela na ostatní členy marocké ifmsa, které jsem si našla ve facebookové skupině.

Ubytování a doprava
Ubytovaní jsme byli na kolejích ve čtvrti Agdal (nedaleko centra, do Mediny se dá dojít pěšky), která je považována za velmi bezpečnou. Hned naproti kolejím sídlila francouzská ambasáda, která byla obklopena policisty 24/7 a i u vstupu na koleje stála každodenně policejní dodávka této ambasády. Ubytovaní jsme byli po dvou, na malých, ale čistých pokojích. Zařízení bylo dostačující: postel, 2 stoly, 2 židle a skříň. Koleje byly starší, ale čisté a udržované. Jednou týdně nám vyměňovali povlečení a uklízeli na pokojích, 2x týdně se uklízely chodby, koupelny a záchody (ty byly společné na patře). Jelikož je Maroko muslimská země, byli jsme na kolejích rozděleni na mužská a dámská patra. Po příjezdu jsme museli podepsat smlouvu s pravidly na kolejích (která mimo jiné zahrnovala i zákaz návštěv obou pohlaví v jednom pokoji) a zaplatit kauci 400 dirhamů, která nám byly před odjezdem vrácena. Na všech chodbách, včetně kuchyně, byly kamery a na recepci v přízemí byl neustále přítomen hlídač.
Co se dopravy týče tak jsme využívali nejvíce taxi. V Rabatu jsou tzv. petit taxi a grand taxi. Petit taxi, tedy malé taxi, jsou modrá auta, která jezdí většinou ve středu města. Grand taxi, velké taxi, poté jezdí na větší vzdálenosti, ale převáží i po městě. Doporučuji se jim ale vyhnout, protože auta mají v horším stavu než modré taxíky a hlavně často nezapnou turistům taxametr a poté si řeknou o nepřiměřenou částku (osobní zkušenost, kdy s námi velké taxi zabloudilo a za pár minut jízdy si řeklo 100 dirhamů – stejná cena v modrém byla 30 dirhamů). Nástupní taxa je 1,40 dirhamů, po 21. hodině se cena navyšuje o 50%.  Ve městě jsou 2 linky tramvají, které ale nejsou příliš dlouhé (spojují města Rabat a Salé). Nepřestupná jízdenka na neomezenou dobu stojí 6 dirhamů. Je možné si koupit i měsíční kartu (je potřeba mít pasovou fotografii), zpočátku jsme si ji chtěli nechat vyřídit, ale zjistili jsme, že se nevyplatí. Do nemocnice jsme jezdili taxíkem většinou po 2 nebo 3 a cena na osobu byla cca 4 dirhamy. Dále jsou ve městě i velice staré a neustále plné autobusy – těmi jsme ale nikdy nejeli, protože nám bylo řečeno, že nejsou příliš bezpečné.

Stáž

Před odjezdem na stáž mi bylo přiděleno oddělení neurologie, které jsem si ještě před příjezdem změnila na emergency (pro toto oddělení a psychiatrii je potřeba umět plynně francouzsky nebo arabsky, v jiných odděleních se většinou domluvíte anglicky). Byla jsem přidělala do nemocnice Ibn Sina (Avicenna), která je veřejná a jde to poznat hned po příchodu. V Maroku jsou dva typy nemocnic – soukromé, které jsou k nerozeznání od nemocnic v Evropě a potom veřejné, které jsou opravdu zážitek. Po příjezdu mě všichni varovali, že urgent ve veřejné nemocnici je jako za války a měli pravdu. Každé dveře hlídala ostraha, na chodbách byly davy pacientů a příbuzných, kteří se starali o své nemocné příbuzné, protože běžná péče v podobě sester tam příliš nefunguje. Neustále přítomný křik v arabštině, hádky a rvačky po pár dnech už ani nepřekvapovaly. Pracovala jsem v „salle de soins“, tedy místnosti zajišťující veškerou péči od úrazů, přes zlomeniny po ošetření ran. Nepracoval tam doktor, ale zdravotní bratři (viděla jsem za celý měsíc jen jednu sestru), kterým jsem asistovala. Pro mediky je běžné absolvovat praxi v této místnosti hned po prvním ročníku studia, kdy se tam naučí šití, převazy, sádrování a další dovednosti, proto bylo pro některé překvapení, že jsem ukončila 4. ročník a ještě jsem nikdy sama neošetřovala rány nebo nesádrovala. Personál byl velice milý – vše mi vysvětlili a poté mě nechali zákroky dělat samotnou. Velkým šokem pro mě byl nedostatek materiálu. V podstatě tam měli jen Betadine, roztok NaCl na výplachy ran a obvazy. A to bylo vše. Pokud použili anestetika, tak to byl spíš zázrak. Bylo mi řečeno hned první den, že pokud pacient řve bolestí, je moje práce odvedena dobře.  A tak to taky bylo. Musím říct, že jsem nikdy nic takového neviděla a doufám, že ani už neuvidím. Na rozdíl od ostatních studentů, kteří byli většinou v soukromé nemocnici, jsem byla jediná, kdo se k něčemu praktickému dostal. Ostatní jen pozorovali zákroky, proto, pokud se do Maroka vydáte a umíte francouzsky, určitě si vyberte emergency :-)  
V nemocnici jsem potřebovala scrubs, které jsem si za 160 dirhamů koupila u nemocnice. Na jiná oddělení, kromě chirurgie, stačí dlouhé kalhoty a plášť. Kromě pracovního oblečení je potřeba dodržovat i určitá pravidla týkající se oblečení, ve kterém se do nemocnice vydáte. V soukromé nemocnici se na to příliš nehledí, ale ve veřejné převažují pacienti více nábožensky založení, proto je třeba mít dlouhé kalhoty nebo dlouhou sukni (tílko bez rukávů problém nedělá). Další věc, kterou jsem zjistila poslední den je, že je v nemocnici zákaz focení. Bohužel jsem to nevěděla, takže jsem vesele vše fotila s policistou v zádech, který mě sledoval, až dokud jsem nedošla na oddělení a tam mě s dalším doktorem upozornili na to, že je protizákonné pořizovat fotky v nemocnicích (nicméně po mně nechtěli snímky smazat).
Do nemocnice jsme jezdili se 2 kamarády taxíkem – cesta trvala asi 8 minut, cena byla 11 dirhamů dohromady. Zpátky jsem většinou chodila pěšky (20-30 minut) nebo jsem jela taxíkem na hlavní nákupní třídu kousek od kolejí (5 dirhamů) a po cestě na koleje jsem se stavila v Carrefouru nakoupit potraviny.  

Město
Rabat je hlavní město Marockého království. S 577 000 obyvateli je to 7. největší město (největší je Casablanca s více než 3 miliony obyvatel). Je to jedno z královských měst spolu s městy Fes, Marrakesh a Meknes. Obecně je Rabat považován za administrativní centrum, Casablanca za ekonomické a Marrakesh za party město. Rabat je velmi bezpečné město – několikrát denně narazíte na skupinku tvořenou 2 vojáky se samopaly a 1 policistou. Po útocích na istanbulském letišti byla posílena bezpečnost na letišti Rabat-Salé: do letiště se dostanou pouze cestující po zkontrolování pasu (proto pokud vás někdo vyzvedává, musí na vás čekat venku). Ihned při vstupu je kontrola bezpečnostním rámem. Na letišti je také větší počet vojáků, než je obvyklé. Pokud se do Maroka vydáte v červenci, s největší pravděpodobností ještě stihnete Ramadán. Je to období, kdy je přes den celé město zpomalené. Většina obchodů je zavřená (kromě velkých obchodů nebo fast food řetězců jako McDonald’s), doprava je klidnější a na ulicích potkáte méně lidí. Vše ožije až večer, po poslední modlitbě. V noci je potom i problém přejít v centru silnici kvůli dopravě a ulice jsou plné lidí. Jakmile ale Ramadán skončí, vše se vrátí do normálu. Během svatého měsíce je vhodné dodržovat určitá pravidla jako nejíst a nepít na ulici, stejně jako nosit dlouhé kalhoty/sukně. Po konci Ramadánu můžete nosit jakékoliv oblečení – i když je Maroko muslimská země, je také velice pokroková, takže tu rozhodně nemusíte nosit dlouhé rukávy nebo si zakrývat vlasy (nosili jsme tam stejné oblečení, jako v létě doma). Pokud cizinky nosí krátké oblečení, je nutné počítat s pokřiky od mužů a tím, že na vás všichni budou zírat. Po pár dnech si na to ale zvyknete.
Jedna z prvních věcí, které si všimnete, je, jak jsou lidé v Maroku přátelští, milí a ochotní pomoci s čímkoliv. Na ulici se mi stalo, že mi cizí dáma řekla s úsměvem „Welcome to Morocco“. V Rabatu nepotkáte příliš turistů (nejvíce turistické město je bezesporu Marakéš, TripAdvisor ho označil v roce 2015 za „world’s best travel destination“). Zmínila bych i jazyk – oficiálními jazyky jsou moderní standardní arabština (na rozdíl od klasické arabštiny, kterou je napsán korán) a amazigh (jazyk berberů). Standardní arabštinou nikdo v Maroku nemluví, všichni používají tzv. marockou arabštinu, Darija, zkombinovanou s francouzštinou. Darija se od arabštiny liší natolik, že ani rodilí Arabové z ostatních zemí nejsou schopni Maročanům rozumět. Pokud umíte francouzsky, je to v Maroku velká výhoda – bez problémů se domluvíte téměř se všemi (kromě lidí z vesnic, kteří francouzsky neumí). Výuka na vysokých školách probíhá pouze ve francouzštině.
Ceny ve městě jsou spíše levnější než v Česku, neplatí to ale o alkoholu (malý Heineken v hospodě stojí 50 dirhamů). I když je na kolejích dobře vybavená kuchyně, na večeře jsme prakticky každý den chodili ven (určitě si přivezte dostatečné množství dezinfekce na ruce a před každým jídlem ji použijte – dokonce i místní studenti si ji od nás půjčovali). Nedaleko kolejí je vynikající sushi restaurace, kam doporučuji zajít. Ve čtvrti Mahaj Riad je pak spousta vynikajících restaurací a kaváren. Určitě se tam vydejte – je to jedna z nejnovějších (a nejluxusnějších) částí Rabatu a opravdu poznáte ten rozdíl oproti centru města. Stejně tak doporučuji výlet do Salé – jeďte červenou linkou tramvaje na konečnou zastávku a odtam se vydejte pěšky do Rabatu. Salé je město, kde lidé žijí a do Rabatu dojíždějí za prací, takže můžete i tam poznat rozdíly v životní úrovni. Večer doporučuji navštívit Hotel Terminus, který je přímo vedle vlakového nádraží Rabat-Ville – z terasy je překrásný výhled, obzvláště v noci (terasa se ale zavírá ve 22 hodin). Na hlavní nákupní třídě, kousek od kolejí, na Avenue Fal Ould Oumeir, pak najdete řadu obchodů s oblečením, kavárny, restaurace, výbornou zmrzlinárnu Oliveri, McDonald‘s a KFC.

Social program
Social program byl vynikající! V červenci nás bylo v Rabatu 18, v srpnu potom 23 studentů – i když je to velký počet lidí, akce byly zorganizovány bez chybičky. Letos bylo SCOPE v Rabatu zvoleno jako město s nejlepším programem a byla to pravda. Každý víkend jsme od pátku do neděle měli připravené výlety. První víkend to byl výlet do Marakéše, třetí víkend jsme navštívili tzv. Modré město, Chefchaouen. Oba výlety hradila místní ifmsa, platili jsme pouze jídlo, vstup do nejlepšího marockého klubu v Marakéši, Theatro (325 dirhamů), a suvenýry. Druhý víkend jsme se mohli zúčastnit výletu na Saharu, který jsme si hradili sami (1415 dirhamů). Byl to ale úžasný zážitek, takže rozhodně doporučuji se zúčastnit. Autobusem jsme jeli do Ouarzazate, kde jsme si prohlédli Hollywoodská studia (natáčeli se tam např. Gladiátor, Sedm let v Tibetu nebo James Bond) a poté jsme cestovali do městečka Merzouga u alžírských hranic, kde jsme na velbloudech jeli do pouště a strávili noc ve stanu obklopeni pískem a tichem. Na jeden den jsme se vydali i do Casablanky (asi hodinu autem od Rabatu). Během týdne byl připraven program na každý den, až toho bylo na nás někdy moc. První dny, dokud se nesejdou všichni incomings, není žádný program, proto doporučuji zorganizovat si výlety na pláž. V Rabatu je pláž hned vedle medíny, ale je hodně špinavá a po skončení Ramadánu je opravdu narvaná. Lepší je vyrazit do Skhiratu (může se jet vlakem a pak taxíkem, lepší je ale oslovit marocké studenty, aby vás tam vzali auty). Samozřejmostí byla National Food and Drink Party, Welcome Party (v marocké restauraci Dar Naji – doporučuji se tam vydat víckrát, jídlo je vynikající!, ve městě jsou dvě – jedna u medíny a druhá kousek od kolejí) a Goodbye Party. Poslední víkend jsme s řeckou studentkou vyrazili na výlet do Fesu, nejstaršího marockého města. Cesta autobusem trvala 3 hodiny, cena byla 75 dirhamů. Na místě se o nás postarali dva členové ifmsa pobočky z Fesu, kteří nás u sebe i nechali přespat. Určitě doporučuji Fes navštívit – je to historické město, prakticky bez turistů.

Stáž v Maroku rozhodně doporučuji!!! Obzvlášť pokud vás zajímá arabská kultura, budete z Maroka odjíždět s těžkým srdcem. Stáž v nemocnici vám dá opravdu hodně – ve veřejné nemocnici vás pustí prakticky ke všemu. Místní pobočka se o nás starala naprosto perfektně! Byla to moje 3. stáž s ifmsa a zatím rozhodně nejlepší.
Ještě bych dala radu ohledně výběru měst v Maroku. Velká část studentů si dává Casablancu na první místo. Casa je sice největší město Maroka, myslím si ale, že na stáž není příliš vhodná (kromě největší mešity Hassana II. a největšího shopping mallu tam toho moc není) – já navštívila Casu ještě před stáží, proto jsem záměrně volila Rabat, který je čistší, bezpečnější a má více památek a nabídek na aktivity.  Doporučuji si tedy vybrat Rabat nebo Fes. V obou případech se do Casablanky vydáte, takže o nic nepřijdete :-)
Na závěr video o tom, jak to v Maroku vypadá :-) https://www.youtube.com/watch?v=rjvTZDd67oQ Bienvenue au Maroc, si t'es marocain bienvenue chez toi, si tu l'es pas poto bienvenue chez moi...