Sofie, Bulharsko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Andrea Jirkuvová

Termín: červenec 2016

Příjezd

Stáž jsem dostala přidělenou až po všech burzách, takže cca v druhé půlce února.

Jelikož je Bulharsko v EU, není potřeba zajišťovat žádná víza. Pojistila jsem se klasickým cestovním pojištěním. Žádná speciální očkování do země nepotřebujete, já jsem si nechala naočkovat žloutenku A, ale přemýšlela jsem o tom už dřív, takže to byla spíš časová shoda.

Pro cestu tam jsem zvolila autobus, cena byla se studentskou slevou €55 a nemusela jsem řešit limity zavazadla, jako do letadla. Jinak letenka pouze tam by přišla asi na 4000Kč bez zavazadla, takže i to byl důvod pro autobus. Jela jsem s bulharským dopravcem Račič a bylo dobré, že odjezd byl z Brna ve 22 hod., takže většina cesty byla přes noc. Cesta trvala zhruba 18 hodin a to i s hodinovým zdržením na srbsko-bulharských hranicích. Autobus byl klimatizovaný, poměrně moderní, jediná negativní věc byla komunikace pouze v bulharštině. Naštěstí jela jedna mladá slečna, která mi překládala do angličtiny, jak dlouhé budou přestávky apod.

Card of Acceptance jsem dostala přesně 8 týdnů před odjezdem a byly tam uvedeny údaje dvou slečen jako CP. Nakonec jedna z nich odjela na celý červenec pryč, takže jsem komunikovala jen s jednou, ale nebyl žádný problém. Byly jsme v kontaktu přes Facebook a měly jsme vyměněná čísla. První den na mě čekala u autobusu, ukázala mi centrum, zařídila mi Transport Card na veřejnou dopravu (cena 23,5 leva na celý měsíc).

Pokud máte ve svém výběru zemí Bulharsko, pak maté možnost si zvolit tři města vždy jedno z každé ze tří dvojic. Já jsem měla na prvním místě Varnu (nebudu předstírat, že ne kvůli moři), na druhém Sofii (hlavní město) a na třetím Starou Zagoru. Dostala jsem přidělenou Sofii. U oddělení jsem měla uvedená vždy dvě chirurgická a dvě interní, abych měla co největší šanci někam se dostat. Nakonec jsem dostala přidělenou hematologii, na které dělám SVOČku, takže jsem byla celkem ráda.

Ubytování

To byla asi nejslabší část celé stáže, bydlíte na kolejích ve čtvrti Studentski Grad, což je prakticky celá čtvrť města tvořená pouze kolejemi, asi půl až tři čtvrtě hodiny autobusem z centra. Výhoda je, že v této čtvrti máte vše, co potřebujete k běžnému fungování, supermarkety, spousta míst na jídlo, kavárny, bary, drogerie, banky…

V Bulharsku koleje spravují jednotlivé fakulty a lékařská fakulta do kolejí neinvestovala od jejich postavení, které odhaduji tak na 60. léta 20. století. Bydleli jsme v „buňkovém systému“ – vždy dva pokoje po dvou a jedna koupelna. V pokoji byla jedna skříň, dva stoly, dvě rozpadající se židle, kovová postel s roštem z propletených pružin a asi třícentimetrová matrace. Pokud jste si na postel sedli nebo lehli, skončili jste asi 5 centimetrů nad zemí. V koupelně byla sprcha (žádný kout ani závěs) a záchod, který se splachoval takovou tou pákou (ON/OFF) a umyvadlo. Prakticky všude byly pukliny ve zdi a padala na vás omítka. Povlečení jsme dostali, já jsem si vzala z domu svoje prostěradlo a povlak na polštář a byla jsem ráda, ale prostěradlo by stačilo.

Všimněte si, že slovo kuchyně nezaznělo, nebyla na buňce ani v budově, na kolejích zkrátka neexistuje.

Na jídlo jsme dostali kartičku, která platila v jednom občerstvení přímo na kolejích, a šlo ji využít každý všední den s limitem 4 leva, naše nejčastější kombinace byla kuřecí maso + 2 saláty, pokud jste limit překročili, doplatili jste, ale najíst se za to bez problémů dalo. Jediná nevýhoda byla, že celý měsíc bylo jídlo stejné a pokud tam nebyl nikdo z mladých, tak domluva rukama nohama.

Stáž

Na začátku mi místí LEO řekla, že nebudu na hematologii, jak jsem očekávala, ale budu dělat interní rotaci ještě s dalšími dvěma studenty. Že mi to do CA napsala „jen tak“, ale že nepočítala, že bych tam byla celý měsíc. Nakonec jsem na hematologii byla poslední dva týdny, ale protože jsem chtěla a zařídila si to já s tutorem, který uměl perfektně anglicky a opravdu se snažil, aby se nám stáž líbila. Přímo s ním jsme čas netrávili, on nám spíš organizoval, kdo nás bude mít na starost na konkrétním oddělení.

První týden jsem byla na plicním, kde jsme chodili na výuku se zahraničními studenty (pouze přednášky). Druhý týden na kardiologii už jsme byli u pacientů, ale tentokrát s bulharskými studenty, což znamenalo, že pokud se jim chtělo, tlumočili nám a doktor mluvil střídavě anglicky a bulharsky. Pak jsem šla na hematologii a tam jsem byla do konce, žádní další studenti tam nebyli. Doktoři ke mně byli velmi vstřícní, velká vizita bývala kvůli mně v angličtině, mohla jsem sledovat všechna vyšetření, konzultovat krevní nátěry, a pokud jsem byla v ambulanci, pak mi překládali. Spíše jsem pozorovala, než bych něco dělala, ale i tak můj čas tam hodnotím přínosně.

Alexandrovska Hospital je nejstarší a největší nemocnice v Sofii, budovy procházejí postupnou modernizací. Většina budov je před rekonstrukcí, takže stará, hygienické standarty o něco nižší než u nás, ale na vybavení (přístrojovém) se nešetří, takže se nemusíte bát, že by tam neznali věci jako je CT, MR apod.

Město

Sofia je na první pohled poměrně škaredá (šedá a betonová), na ten druhý se to ale dost zlepší, má antické centrum (Serdika), hodně muzeí a parků, kde lidé tráví velké množství času. Jsou přístupné i v noci a opravdu to tam žije (hodně festivalů apod.).

Pokud budete mít možnost, určitě nevynechejte výlet na Vitoshu, hora (2300 m.n.m) hned u Sofie, dostanete se tam městskou hromadnou dopravou a výlet na nejvyšší a druhý vrchol se dá zvládnout během jednoho dne.

Cestování

Local social program byl fajn (klasická NFDP, Free Sofia Tour, návštěva tradiční restaurace apod.), prakticky se nám během měsíce věnovali jen asi 3 CP, ale za to s námi opravdu chtěli trávit čas i mimo „naplánovaný“ social program, což vzhledem k tomu, že v Bulharsku končí výuka až na konci srpna, fakt oceňuji. Měla jsem štěstí na naši skupinku – bylo nás 11, ale celkem jsme se shodli a každý den něco podnikali.

Rozhodně nevynechejte national social program, jak výlet na tři dny do hor (7 Rila Lakes), tak k moři (Sunny Beach, ne nadarmo nazývaná „Ibizou Balkánu“) stojí za to.

Certifikát a jiné dokumenty

Pro získání certifikátu byla nutná účast 80%, tzn. 16 dní v nemocnici. Stačilo tam denně být asi 3-4 hodiny, případně nebyl problém se s doktory domluvit a vynechat více dní, které pak nahradit jiný den např. více hodinami.

Celkové zhodnocení

Hlavním kladem pro mě byla angličtina a to jak „odborná“, tak běžná. Hlavně asi proto, že jsem ve skupince neměla ani jednoho Čecha ani Slováka, takže to ani nesvádělo mluvit jinak. Dalším kladem je poznání nové kultury a hlavně Bulharů (v Česku uslyšíte dost předsudků), jsem ráda, že jsem mohla proniknout alespoň trochu do balkánské mentality, protože je opravdu jiná, mnohem méně svazující.

Hlavním záporem bylo ubytování na kolejích.