Chiba, Japonsko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Martin Jochec

Termín: červen 2015

V pátek 29.5. jsem odletěl z Letiště Václava Havla směr Tokio, Japonsko. Po krátkém čekání v Dubaji kvůli přesedání jsem konečně po zhruba 20 hodinách v letadle dorazil na místo, kde už na mě čekala pěstounská rodina, která si mě odvezla domů.

Bydlel jsem v krásném rodinném domě ze dřeva v Usui, což bylo nedaleko Tokia. Do nemocnice jsem však chodil v Chibě, kam jsem se poprvé vydal hned v pondělí 1.6. Moje nová máma mi se vším hodně pomáhala, také mě do nemocnice první den doprovodila, neboť doprava v Japonsku je trochu složitější, hlavně kvůli neskutečným davům lidí a samozřejmě absolutně odlišnému jazyku.

První den v nemocnici jsem se seznámil se svým tutorem, Takashim Nakayamou. Věnoval mi opravdu celý svůj čas, překládal mi semináře a přednášky a se vším mi pomáhal. Také ostatní byli mou přítomností nadšeni a rádi si se mnou popovídali pokaždé, když mě potkali.

První dva týdny jsem strávil na kardiovaskulárním oddělení, kde jsem chodil na vizity, na ambulanci, na výuku spolu s blokem studentů 5.ročníku, protože v Japonsku je školní rok od dubna do března. Nejčastěji jsem však chodil na intervenční radiologii, kde probíhalo široké spektrum výkonů od obyčejné kardioangiografie až po radiofrekvenční ablaci.

Součástí nemocnice byla také závodní jídelna, kde jsem mohl vyzkoušet mnoho druhů jídel, z nichž jsem většinu nikdy neviděl. Naštěstí v jídle vybíravý nejsem, což mi pomohlo získat další přátele i během oběda. Připadal jsem si místy trochu jako atrakce, protože jsem byl široko daleko jediný člověk bez šikmých očí.

S novými spolužáky jsem chodil na všechny semináře, přednášky, testy  a praktická cvičení, kde jsme třeba dělali EKG, echo, poslech srdce, katetrizaci a.radialis pro kardioangiografii atd. Jednou týdně také probíhaly 2 konference, na jedné lékaři probírali pacienty za poslední týden, na druhé měli přednášky s kardiovaskulární tematikou.

2 týdny utekly jako voda a přišel čas na stěhování, k nové rodině a na nové oddělení, kardiochirurgii, kde mě čekalo dalších 14 dní. Změna byla opravdu velká, naštěstí jsem zůstal ve stejné budově nemocnice, ale znovu jsem se musel naučit spoje vlaků a jména nových lékařů. Nicméně Japonci jsou neskutečně hodní a nápomocní.

Každý den jsem začínal konferencí, kde se diskutovalo o programu dne, poté se šlo operovat. Viděl jsem nespočet druhů operací srdce buď přímo jako asistent, nebo na televizi, protože každý zákrok pečlivě nahrávali na HD kameru. Vše mi ochotně vysvětlovali a popisovali.

Zdálo by se, že takto student nebo stážista v nemocnici moc času nestráví, opak je ale pravdou. Začínal jsem v 8:00 nebo v 9:00 a končil jsem mezi 16:00 – 19:00. K tomu však nutno připočíst čas strávený cestováním. Ve skutečnosti jsem vstával v 6 ráno a domů přicházel až navečer, někdy dokonce až ve 22:00.

Párkrát jsme s lékaři šli posedět do místní hospůdky, japonsky izakaya. Troška saké všechny proměnila v upovídané a kamarádské lidi, se kterými jsem si pokaždé strávený večer velmi užil. Ani studenti nezůstávali pozadu, s nimi jsem prošel okolní památky a hospůdky.

Víkendy patřily společným výletům s rodinou. Projeli jsme okolí, chrámy, muzea, sumo zápasy, přehlídky samurajů a gejš. Také jsme zašli na zápas místního baseballového týmu Chiba Marines.

Po ukončení stáže mě přijela navštívit pravá rodina a přítelkyně a spolu jsme cestovali a poznávali Japonsko další skoro 2 týdny. Prošli jsme celé Tokio a Kjóto, také Hiroshimu a další památky a krásná místa. Výšlap na sopku Fuji nám bohužel kvůli neskutečnému slejváku nevyšel. Přesto nám to celkový dojem nezkazilo a 6.7. jsme odlétali domů velmi spokojeni.

Japonsko je nádherná země plná bohaté kultury, skvělého zdravého jídla, zajímavé historie a vyspělých technologií. Ze začátku bylo vše zmatené a těžké, ale po čase člověk přivykne. Ani jíst hůlkami nebo se klanět při pozdravu už nebylo nic zvláštního. Určitě můžu Japonsko jen doporučit.