Tsukuba, Japonsko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Kateřina Bradáčová

Termín: srpen 2014

Příjezd

Do Japonska víza nepotřebujete, pokud si pobyt nechcete o pár týdnů protáhnout. Měsíc před odjezdem jsem dostala od své kontaktní osoby seznam všech povinných vyšetření a očkování, která nebyla napsaná v informacích o stáži, tak všem doporučuji aby se na tento seznam zeptali co nejdříve své kontaktní osoby, ať nemusíte lítat po nemocnicích tak jako já :-).

Letěla jsem do Tokia s leteckou společností Alitalia s přestupem v Římě, kde jsem jednu noc spala (vyzkoušela jsem stránku www.airbnb.com , kde lidé nabízí k pronájmu místnosti ve svých domech, chaty atd. za dobré ceny). Jiné lety byly přes Moskvu, ale pouze s přestupem asi 30 minut a nevěděla jsem, jestli stihnu druhé letadlo. Letenky jsem kupovala už v lednu a byly za velice slušnou cenu.

Na stáž jsem si vybrala University of Tsukuba Hospital a to jen z jediného důvodu – chtěla jsem na stáž na oddělení neurochirurgie, která je v Japonsku jedna z nejlepších na světě a jedině tato nemocnice nabízela stáž na neurochirurgii. Tsukuba je univerzitní město, hodinu vlakem od Tokia. Na nádraží mě vyzvedl jeden student a paní z organizace OPIMA, která se stará o zahraniční studenty medicíny a lékaře. Autem mě dovezla na koleje, ukázala mi pokoj, vzala mě do obchodu autem a na oběd do restaurace.

Ubytování, jídlo a rady na cestu

Bydlela jsem sama v pokoji na kolejích, který měl vlastní vybavenou kuchyň s ledničkou, sprchu, záchod, klimatizaci i žehličku, na patře byly dvě pračky s praním zdarma. Kolej byla pět minut pěšky od nemocnice, studenti mi zdarma půjčili i kolo na celý měsíc.

V okolí byla spousta menších obchodů, kde jsem si kupovala snídaně a večeře, problémem byla pouze japonština, často jsem netušila co si vlastně kupuju – jestli máslo nebo sýr, smažené maso nebo rybu… :-) Na obědy jsem chodila do jídelny v nemocnici, kde se dalo dobře najíst za 100,- Kč (poloviční cena pro mediky a lékaře). Ale často jsem byla na sále tak dlouho, že jsem stíhala až večeři. Všechny obchody nabízí spoustu druhů hotových jídel – od nudlí, sushi, rýže s masem, smažené ryby až po milánské špagety a po 10 hodinách na sále mě často zachránily před ukrutným hladem :-). Jídlo vám na požádání v obchodě i ohřejí. Připravte se ale na to, že bez hůlek se nenajíte a s nimi ze začátku taky ne, chce to delší trénink! Každý den na oběd byla rýže, ale dá se na to zvyknout. Zeleniny a ovoce moc neuvidíte, ale ovoce stojí za to i přes daleko vyšší cenu, lepší jsem nikdy nejedla! Na jídlo jsem dostala peníze, ale stačily mi sotva na oběd, je nutné počítat s tím, že jídlo je opravdu o dost dražší než u nás. Pro představu – nejlevnější oběd v restauraci stojí 200,- Kč a více, naopak dobré kafe v kelímku seženete i za 20,- Kč. V Japonsku je většina jídel smažených, to mě hodně překvapilo, smaží maso, ryby i zeleninu. Nebojte se vyzkoušet cokoliv nového, jídlo je opravdu výborné. Ale sladkosti zkoušet nemusíte :-).

Japonsko je země, kde se vám téměř všechno bude zdát jiné, lidé mají úplně jiné zvyky, ale jsou neuvěřitelně milí a odpustí vám evropské chování :-). Určitě nic nepokazíte tím, když se budete všem klanět – lékařům, pacientům, uklizečkám i prodavačům v obchodě. Radši nesmrkejte, nebojte se srkat nudle (jinak je stejně s hůlkama nesníte), i když si najdete japonské kamarády, udržujte si určitý odstup, nejsou zvyklí se nikoho dotýkat. Nechoďte pozdě a na nic si nestěžujte (mladí už říkají svůj názor, ale starší budou dělat, že vás neslyší). Nehledejte 4.patro v nemocnici, většinou ho z pověrčivosti nemají.

S sebou si nezapomeňte vzít boty, které vám nerozedřou nohy, když je budete mít celý den úplně mokré. Jeďte do Japonska radši na jaře nebo na podzim, v létě je tam neuvěřitelné horko a vlhkost vzduchu, bez klimatizace se neobejdete.

Pokud chcete cestovat, rozhodně si pořiďte Japan Rail Pass, ušetříte tisíce i přesto, že je na naše poměry drahý.

Před odletem si nezapomeňte objednat wifi router, málokdy najdete wifi zdarma, ani na kolejích a v nemocnici se nepřipojíte k internetu. Router si po objednání můžete vyzvednout po příletu na letišti a před odjezdem ho zde taky vrátit.

V Japonsku si nemůžete koupit sim kartu, jedinou možnou komunikací je tak email, facebook atd.

Japonsko má snad jedinou nevýhodu a tou je japonština…Většina lidí neumí anglicky a často se tak dostanete do situace, že si třeba neobjednáte v restauraci jídlo, protože jídelnímu lístku nerozumíte. Nebo nezaparkujete kolo v centru, protože nechápete jak automat na parkování funguje. Ale vždycky se zkuste zeptat, všichni se vám budou snažit pomoct rukama, nohama, použitím slovníku na telefonu nebo jakkoliv jinak.

Voda v restauracích a záchody jsou všude zdarma. Jinak si přivezte s sebou opravdu hodně peněz.

Napište si na papír adresu a telefon ubytování, kde budete bydlet, chtějí ji téměř všude – hned po příletu na letišti, při výměně peněz i při používání Japan Rail Pass.

Stáž v nemocnici

Nemocnice v Tsukubě je obrovská, má tři starší a jednu úplně novou 12 patrovou budovu. První den mě provedla paní z organizace starající se o zahraniční mediky a lékaře, na starost po celou dobu stáže mě měl jeden mladý pan doktor rezident. Dostala jsem svůj vlastní pager a kartu, která mi otevřela všechny dveře v celé nemocnici. Lékaři většinou uměli anglicky, někteří se ale tolik báli mluvit, že jsem tři týdny netušila, že anglicky vůbec umí. S pacienty bych se ale nedomluvila, tak jsem celé dny trávila na sále (přesně na to jsem se těšila nejvíc!), i když měla být stáž původně vědecká. Povinnou pracovní dobu jsem měla od 7:30 (v pondělí a pátek od 9:00) do 17 hodin. Často jsem ale na operacích zůstávala až do konce, protože jsem nechtěla přijít ani o minutu na sále :-). Ráno jsem byla na sedánku s lékaři, na vizitě a potom jsem si vybrala sál se zajímavější operací (operovalo se na dvou sálech a dva dny  týdnu ještě na intervenčním sále). Nemocnice je hlavním nádorovým centrem v celé prefektuře, měla jsem tak možnost vidět operace meningeomů, kraniofaryngeomu, lipomů míchy, endoskopickou operaci adenomu hypofýzy, resekci temporálního laloku, gliomů a metastáz, ale i výměnu shuntů a neurochirurgickou léčbu farmakorezistentní bolesti u dospělých i u dětí. Večer jsem ještě chodila na druhou vizitu. Operační sály jsou krásné, skvěle vybavené, s obrovskými obrazovkami a super technikou, včetně pojízdné magnetické rezonance. Od třetího týdne jsem mohla na operacích i asistovat a byl to pro mě největší zážitek! Mohla jsem šít, stříhat, odsávat pod mikroskopem, šroubovat šroubky do lebky, šít kůži sešívačkou…Všichni lékaři mi rádi vysvětlili cokoliv, čemu jsem nerozuměla. Jednou za měsíc je na oddělení vizita v angličtině a po ní za odměnu večeře a drinky v pěkné restauraci. Poslední den jsem byla v protonovém centru (návštěvu mi domluvil můj školitel, na moji žádost) a protože byla zrovna odstávka, viděla jsem i lineární urychlovač a veškeré zázemí. Celou dobu se mi věnoval hlavní fyzik a všechno mi hezky vysvětlil. V nemocnici je také centrum pro rehabilitaci využívající robotické končetiny.

Cestování

V průběhu stáže se o mě starali japonští studenti z organizace TIMSA, chodili jsme společně na večeře, na saké, připravili pro mě uvítací párty i párty na rozloučenou, zorganizovali výlet do Nikko (zařídili auta i řidiče a na výletě mi splnili všechna moje tajná přání :-) ), výlet do Tokia. Navštívili se mnou Tsukuba festival. Všichni byli moc milí, hodní, vyřešili se mnou jakýkoliv můj problém a neuvěřitelně hezky se o mě starali.

Město Tsukuba je hlavně studentské město, místní kampus měří na délku přes 4 km. Večer ale moc není kam jít, už v sedm hodin je úplná tma a dá se jít jen někam na večeři. O víkendu jsem se ale vždycky ráda projela na kole a objevovala pěkné parky.

Do Japonska jsem jela na 6 týdnů, první týden jsem společně s kamarádkou ze 6. ročníku a jejím přítelem navštívila Kjóto, Naru a Osaku a poslední týden Tokio, horu Fuji,ostrov Enoshima a Kamakuru. Ale ani to nestačí, Japonsko je neuvěřitelně krásná země a určitě se sem chci jednou vrátit :-).

Certifikát

Klasický certifikát od IFMSA jsem nedostala, ale dostala jsem certifikát o absolvování stáže od děkana lékařské fakulty.

Celkové zhodnocení stáže

Jednička s hvězdičkou, třikrát podtržená! Jela jsem do Japonska s velkým očekáváním a jsem moc překvapená, že stáž byla ještě daleko lepší, než jsem čekala! Kromě krásných zážitků z cestování a poznání skvělých přátel, mám spoustu zkušeností z operací, které budu určitě v budoucnu potřebovat a hlavně jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké to je být neurochirurgem :-).