Niš, Srbsko

Výzkumná stáž IFMSA

Jméno účastníka: Jana Chromíková

Termín: červenec/srpen 2013

Přípravy před odjezdem

Ještě před samotným příjezdem bylo potřeba zařídit několik nezbytností. Výzum není nutné, na druhou stranu je však nezbytné mít platný cestovní pas, protože minimálně prozatím Srbsko není členem EU. Ještě před stáží jsem měla možnost si vybírat ze 4 měst – Novi Sad, Beograd, Niš a Kragujevac. Na facebooku nás po přiřazení projektu všechny přidali do skupiny, která se týkala naší stáže a zde jsme se mohli obracet na  kontaktní osoby, které nám odpovídaly na naše dotazy. Několik měsíců před stáží jsem začala zkoumat, jak nejrychleji a nejlevněji se dostat do Niš. V obou směrech jasně zvítězil autobus, který byl spojnicí mezi Brnem a Beogradem. Autobus jezdí oběma směry 2x týdně. Cesta trvá velmi orientačně 14 hodin, ale my do hlavního města dorazili asi o 2 a půl hodiny (cesta se odvíjí hlavně od kontol na hranicích Maďarska a Srbska). Odtud jsem pokračovala do Niš se společností Niš Ekspres, cestovala jsem pak další 3 hodiny. Na nádraží nás pak vyzvedly naše kontaktní osoby a převezli nás na místo našeho ubytování.

Ubytování a život v Niš

Spolu s dalšími 20ti studenty jsme byli ubytováni na místních kolejích. Měli jsme k dispozici celé sedmé patro, 2 funkční výtahy. Každý pokoj měl k dispozici vlastní koupelnu. Na pokoji jsem byla ubytována s další slečnou z České republiky. Asi 50 metrů od naší koleje je situována menza, kde jsme měli jídlo k dispozici 3x. Jídla se vydávala formou lístečků, které nám zajistili naše kontaktní osoby. Většinou bylo na výběr z několika jídel, i když nebyl tak bohatý díky prázdninovému režimu. Naše koleje byly od centra vzdáleny asi 15 minut chůze přes místní opevněný park.

Stáž na LF Niš

Do nemocnice a na lékařskou fakultu se dalo pěšky z našich kolejí dostat za 30-40 minut, autobusová linka 34 jezdila přímo od kolejí k nemocnici a fakultě. Na projektu jsem pracovala spolu s libanonským studentem. Musím říct, že jsem poznala obor biologie a histologie více z praktického hlediska. Oficiální název výzkumu byl „Virtual human osteoarticular systém and its application in preclinical and clinical practice“, takže jsme navštívili i jejich odborné pracoviště a laboratoře, kde se věnovali pokusům na myších, krysách, králících a dalších zvířatech. Hned první den se nám podařilo vidět pokus na králících, další týden jsme viděli implantaci buněk z tukové tkáně subkutánně u myší. Na pracovišti jsme trávili čas převážně s třemi tutori, kteří se o nás střídavě starali. Většinou 3-4 hodiny denně, časově nás tlačil právě oběd, který vydávali pouze do druhé hodiny odpoledne. Vstřícnost našich tutorů byla neuvěřitelná. Srbové jsou velmi přátelští, brali nás jako své hosty a chovali se k nám velmi hezky. Vše nám vysvětlovali, věnovali se nám. Nechali nás například vyměňovat médium u kmenových buněk, barvila jsem vzorky buněk s biomateriálem, práce s mikroskopy, real-time PCR a příprava vzorků, atd. Dá se říct, že poslední týden jsem pracovala už hodně samostatně.

Město

Jak jsem již zmiňovala, Srbové jsou velmi otevřený a přátelský národ. Jejich život začínal hlavně večer, když pominula denní vedra, která se šplhala nad 40 stupňům Celsia. Typickou srbskou restaurací jsou kafany. Ty nabízejí příjemné posezení s lidovou hudbou, jejich typická jídla jsou postavena na masitých pokrmech jako je pleskavica a další. Kulturně je Niš také bohatým městem. Již první týden se město pyšnilo folklorním festivalem, kam zavítali soubory z Mexika, Indonésie atd. V polovině srpna se zde například koná Nisville Jazz Festival, který je zde velmi populární. Z kulturních památek stojí za zmínku Fortress, Mediana , Niška Banja, Skull Tower, Čegar, koncentrační tábor, Bubanj, Kalča atd. Ceny většinou vycházejí v porovnání s těmi českými o něco levněji. Srovnatelné, možná i o něco dražší jsou například v rámci oblečení. Ceny za lístky na promítání v kinech, jídlo, transport jsou většinou o něco nižší.

Cestování

Social program nebyl tak bohatý, jak původně slibovali. První týden byl k dispozici výlet do národního parku Kopaonik a do Devil´s town. Musím říct, že příroda je tam krásnáDalší víkend byl k dispozici výlet pouze v neděli a to k jezeru. Společně s dalšími čtyřmi incomingy jsme si naplánovali výlet do Skopje a do kaňonu Matka v Makedonii. Třetí víkend část odjela na vlastní pěst do Bělehradu, část odjela na den na kytarový festival a druhý den na sýrový festival. Já jsem v hlavním městě strávila čas den před odjezdem a přespala jsem v hostelu v centru. Ceny jsou vážně příznivé a domluvila jsem se se slečnou z bělehradské pobočky IFMSA Serbia, aby mi ukázala město, takže jsem si města maximálně užila. Určitě radši cestujte autobusy, vlakem to docela trvá. 30 km jsme urazili asi za 2 hodiny a to díky hodinové pauze v jedné stanici. Celkově hodně Srbů využívá k cestování právě autobusy. Z Niš je to cca 200 km jak do Skopje-Makedonie, tak do Sofie-Bulharska. Ani Černá hora není daleko, do Turecka jsou letenky také za docela příznivou cenu.

Certifikát

Na ničem důležitém v podstatě nebazírovali. Stačilo mít 80% docházku, logbook jsem si mohla odvézt domů pro naši fakultu.

Celkové zhodnocení

Mezi klady určitě patří vstřícnost a povaha Srbů, menší životní náklady, stážisté, podobná a přesto hodně odlišná kultura, strava 3x denně, krásná příroda.

Zápory – social program pokulhával, neflexibilnost kontaktních osob.