Tato cesta byla mou 3 návštěvou Brazílie a rozhodně doufám, že ne poslední. Žádnou speciální přípravu jsem neabsolvovala. Vízum není při pobytu do 90 dní potřeba, z minula jsem očkovaná proti žluté zimnici a žloutenkám A i B a malárie se na jihovýchodě země nevyskytuje. Pojištění mám sjednané celoročně u České spořitelny na bankovní kartu. Hned po přidělení města (3 měsíce před stáží) mě kontaktoval můj LEO a trpělivě odpovídal na všechny mé dotazy. Komunikace byla bezproblémová a vše bylo perfektně zařízeno.

Letěla jsem se společností KLM přes Amsterdam a São Paulo až do Vitorie. Asi týden před odletem mi o den posunuli vnitrostátní let, tak jsem musela přenocovat v hotelu na letišti (Slaviero Fast Sleep Repouso e Banho Guarulhos). Jinak byl let bezproblémový, trval 12 hodin. Letenku doporučuji koupit včas, protože v zimě do Brazílie není tolik letů a jsou dražší než v létě. Já sem ji kupovala 3 měsíce před stáží, až poté, co jsem se dozvěděla své město, protože jsem si vybrala 3 města v různých částech Brazílie. Vitoria se nachází asi 600 km od Rio de Janeira, dá se jet i autobusem, ale cesta trvá 8 hodin. Vnitrostátní lety nejsou v Brazílii drahé a brazilské aerolinky jsou jinak velmi spolehlivé, proto jsem dala přednost letadlu. Navíc let trval necelou hodinu.

V Brazílii jsou 2 roční období, horko a extrémní horko. V zimě se teploty pohybují okolo 25 stupňů, moře je sice studené (pro Brazilce), ale koupat se v něm dá. Srpen je v regionu Espirito Santo nejdeštivější měsíc, ale za mého pobytu pršelo jen asi 4 krát.

Oficiální měnou je real (1 R$ = 9 Kč). Část hotovosti jsem vytáhla z bankomatu (Banco do Brasil má bankomaty v angličtině) a část jsem vyměnila z USD. Směnárny jsou v každém nákupním středisku a kurz je výhodný.

Brazílie není levná země, ale pořád levnější než většina evropských zemí. Jídlo v restauracích se mi nezdálo až tak drahé. Co se týká nakupování, je nejlepší nechat si poradit od místních. Supermarkety i shopping centra jsou na každém kroku. Ceny v se různí, za stejné zboží je možné zaplatit v jiném obchodě až několikanásobek.

Bydlela jsem u studentky lékařské fakulty a prezidentky místní pobočky IFMSA. Byt se nacházel v komplexu s vrátnicí, hlídačem 24 hodin denně, venkovním bazénem, posilovnou a parčíkem na střeše. Ze začátku mě do nemocnice vozili autem, později jsem jezdila bez problémů autobusem.

Dva dny v týdnu jsem měla 12 hodinovou službu ve státní porodnici ve Vitorii, což bylo sice náročné, ale rozhodně to stálo za to. Byla jsem tam s místními studenty, kteří byli zapojeni do pracovního procesu. Měli jsme na starosti ambulanci, předporodní místnost, asistenci a přípravu operačního pole během operací a prováděli jsme porody. Další 2 dny jsem chodila do gynekologické a ultrasonografické ambulance na univerzitě ve Vila Velha a 1 den jsem trávila v mastologické ambulanci. Celkově jsem byla v nemocnici 40 hodin týdně.

V porodnici jsem dostávala oběd a svačinu spolu ze zaměstnanci, ostatní dny jsem jedla doma. Brazilská kuchyně je opravdu vynikající (i nemocniční jídlo), takže jsme často chodili ven na večeři s LEO a mou spolubydlící.

Většina komunikace probíhala v portugalštině, protože anglicky nikdo v nemocnici moc neuměl, takže znalost portugalštiny je výhodou. Ale mluvili na mě pomalu a jednoduše, takže jsem většinou rozuměla. Ke konci stáže jsem už psala i dokumentaci.

Sociální program byl skvělý. S IFMSA jsme byly 2 zahraničí studentky, já a medička z Londýna. Brazilci nás brali na výlety, pláž, večeře, grilování, do svých rodin. Cítili jsme se opravdu jako bychom byly místní. Kromě IFMSA funguje v Brazílii i organizace Denem, která je větší a má i více zahraničích studentů (v srpnu asi 18), s několika jsme se setkali na večírku, ale celkově jsme dávaly obě přednost společosti našich Brazilců. Vitoria je úžasné město na ostrově, turisty nedotčné, s krásnými plážemi.

Experimentálně jsem prokázala, že je možné být měsíc v Brazílii a nebýt přepaden, okraden, zastřelen nebo unesen. S bezpečostí jsem neměla problém, i když na první pohled vypadám jako cizinka. LEO mě varoval, kam nechodit a kde je to naopak bezpečné, a toho jsem se držela.

Stáž předčila moje očekávání. I když je v Brazílii velký rozdíl mezi státním a soukromým zdravotnictvím, překvapila mě vysoká úroveň státní nemocnice. Studenti jsou vedeni k větší samostatnosti a jejich výuka je více praktická. Já jsem si tak vyzkoušela výkony, ke kterým bych se doma nedostala a sama jsem provedla několik porodů.

Doufám, že jsem tímto čánkem pomohla ve Vašem rozhodování. Kdybyste měli jakékoliv otázky, tak mi napiše e-mail.