Monterrey, Mexiko

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Tereza Dopitová

Termín: červenec 2013

Příprava před stáží:

Vízum  do Mexika není třeba. Co se týče očkování, tak jsem se nechala očkovat proti žloutence A,B,  tyfu, vzteklině, meningokokové meningitidě. Ne všechna očkování jsou nutná, ale jistota je jistota, přeci jen jsem nevěděla, do čeho jdu.

Příjezd:

Letenku z Prahy do Mexico City a zpět  jsem si koupila již v březnu, vyšla na 17 500 Kč (společnost Iberia). Později, když jsem znala konkrétní místo stáže - Monterrey, tak jsem si koupila vnitrostátní letenku z Mexico City do Monterrey a zpět, vyšla na 6 500 Kč (společnost Aeromexico). Přestup byl jen v Madridu a v Mexico City. Na letišti nás nikdo nečekal, ale dostali jsme přesné instrukce. Contact person nám poslal email s názvy taxi služeb, které jsou zaručeně bezpečné, takže hned na letišti jsme oslovili jednu z těchto společností a dostali se opravdu bezpečně do cíle. Cesta stála asi 300 mex.pesos. a trvala asi 40 min.

Ubytování a strava:

Byla jsem velmi příjemně překvapená. Bydleli jsme v rezidenci asi 10 min chůze od nemocnice. Pokoje byly buď po 2 nebo po 4, poměrně prostorné, vybavené klimatizací, televizí. Na každém pokoji bylo sociální zařízení a šatna. Uklízečka chodila uklízet každý den. První den se platila záloha za klíč od pokoje 300 mex.pesos, která byla na konci pobytu vrácena.  V přízemí byly společné prostory, kde jsme se scházeli, posezení, plně vybavená kuchyňka. Naproti rezidence byl 24 hodin otevřený obchod s potravinami a drogerií, vždy jsme tam našli, co jsme potřebovali. 

Strava byla v nemocnici 3x denně a 7 dní v týdnu, takže na nedostatek jídla jsme si opravdu nestěžovali. Stravování probíhalo formou bufetu, na výběr bylo z mnoha druhů výborných jídel. Takže všichni jsme byli nadmíru spokojeni. Převažovalo hlavně mexické jídlo, na které se dá velmi rychle zvyknout.

Stáž:  

Cesta z rezidence do nemocnice trvala 10 min chůze.Nemocnice byla obrovská. První den probíhal tak, že naše kontaktní osoby nás provedly po jednotlivých odděleních a následně rozdělily. Každý den jsme chodili  na 8:30, ale záleželo na oddělení a většinou kolem 14:00 jsme končili. Lékaři s námi komunikovali v angličtině a byli opravdu rádi, že  jsme jim nápomocní.  S pacienty jsme se bavili španělsky a někteří dokonce ovládali i angličtinu. Sami, jen pod dohledem doktora, jsme mohli  vykonávat různé zákroky. Setkala jsem se se spousty zajímavých případů a diagnóz, které v Česku rozhodně neuvidím, a to hlavně během nočních služeb. Během července mají místní studenti prázdniny a nemá kdo pomáhat, takže doktoři byli opravdu vděční. Pro všechny to byla velká zkušenost. Jediné, co mě vyděsilo, tak na většině odděleních se nosí formální oblečení, tz. ženy sukně, šaty, boty na podpatku a plášť  a muži kalhoty, košile a kravatu a plášť. Na jiných odděleních (chirurgických) se nosí zase Scrubs různých barev, které jsem si musela dokoupit v místním obchůdku.

Město:

Monterrey je obrovské industriální město, které je kolem dokola obklopeno horami. Všude jsme se přemisťovali jen taxíky, které vyšly velmi levně. Hlavně se člověk nesmí pohybovat sám  večer, vždy jsme byly nejméně dvě. Je to vcelku bezpečné město, na každém rohu byla policie se samopaly, dokonce i před nemocnicí a v nemocnici. Neměla jsme žádnou špatnou zkušenost, co se bezpečnosti týče. Stojí za to navštívit park Fundidora, který je v centru, dále downtown, kousek od Monterrey je přírodní rezervace Chipinque. Člověk si ale musí zvyknou na strašná horka, naštěstí všude měli klimatizace. Lidé tady byli velmi milí a ochotní. Ceny se pohybovaly podobně jako v Česku, ale byli jsme upozorněni, že Monterrey je jedno z nejdražších měst na místní poměry.

Stravování:

Co se týče společných aktivit, tak koordinátoři se ze začátku velmi snažili, abychom se rychle seznámili. Téměř každý den se konala tequilla party. Jindy nás brali do místních klubů, ale je třeba zase dbát na oblečení, protože ve většině takovych podniků byl předepsán drees code –fancy.  A co se týče jiných společných aktivit, tak první víkend nás vzali na celodenní výlet na Chipinque, což je součást Sierra Madre, upřímně bylo to krásné ale v tom 40 stupňovém vedru velmi náročné. Jindy organizovali výlet na Matacanes –skákání do vodopádů a opravdu to stojí za to. Kdo chtěl, mohl chodit na místní fotbalové a basebalové zápasy, na wrestling. Aktivit bylo opravdu hodně. Nebyl čas se nudit. Později, už jsme si vymýšleli a volili aktivity sami, bez pomoci koordinátorů. Kdo měl čas a strávil zde o  několik dnů navíc, tak jej věnoval cestování a to hlavně do Cancúnu, Mexico City.

Hodnocení:

Celkově bych zhodnotila stáž velmi kladně, opravdu to předčilo mé očekávání. Neměla jsem jediný problém s dopravou, bezpečností ani s chodem v nemocnici. Mexičani jsou velice milí, přátelští a hlavně pohostinní lidé. Získala jsem mnoho nových zkušeností a zažitků. Opravdu- je se na co těšit.