Monastir,Tunisko
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: Petra Štíhlová
Termín: červenec 2012

DOPRAVA:

Zpáteční letenku do Tunisu s přestupem v Paříži jsem koupila za 8000Kč. Z letiště jsem si vzala taxi (10 dinárů) na nádraží a jela vlakem 3 hodiny do Monastiru, kde čekala contact person a zavezla mě na byt. Na místě jsme i na krátké vzdálenosti používali taxi, protože je zde velmi levné. Přesto je třeba dát si pozor – např. na letišti taxikáři turistům přímo vnucují své služby za ceny i 10násobně vyšší, běžně nezapínají taxametry a při vystupování si řeknou o více peněz, než na kolika jste se domluvili.

MĚSTO:

Monastir je relativně malé město, po dvou dnech budete znát celé centrum. Medina je krásná a naprosto splnila očekávání, od proběhlé revoluce však nikdo neuklízí ulice, nevyváží popelnice, je to tedy jedno velké smetiště. Nakonec i my jste museli sáčky s odpadky prostě položit na ulici, protože nebylo kam jinam. Jako turistické letovisko Monastir hodně zklamal. Turistu jsem za celý měsíc skoro nepotkala, městské pláže byly špinavé, plné místních mladých mužů a nebyla žádná radost tam trávit čas. Pláže za městem dostupné taxíkem byly hezčí, ale o čistotě se mluvit nedá. Výjimkou byly pláže v hotelových komplexech za městem, pokud byly veřejnosti přístupné, taxikář si do těchto míst účtoval dvojnásobek. Nákupy – místní supermarket nabízí stejně široký sortiment, na jaký jsme zvyklí a dodržuje otevírací dobu, menší obchody nikoliv. Během ramadánu jsou a do západu slunce VŠECHNY obchody s potravinami zavřené, pokud si večer nekoupíte jídlo, druhý den do západu slunce seženete jedině ovoce (pozor pumpy jako poslední záchrana v Česku v Tunisku takto nefungují). Lidé jsou milí, vstřícní, rádi pomůžou. Co se pravidel chování žen týče, ve velkých městech jsou lidé zvyklí na turisty v letním oblečení, samy Tunisanky si mohou vybrat, jestli chtějí být zahalené nebo ne, v menších městech a zvláště od starších lidí se ale můžete dočkat nehezkých označení.

JAZYK:

Arabština – tou mluví všichni, ne všichni umí psát, francouzština – vyučovací jazyk na školách – vzdělaní používají, méně vzdělaní rozumí. Anglicky se domluvíte jen s doktory, a to ne se všemi. Těm, kteří nemluví francouzsky, doporučuji vyhnout se oddělením, kde je třeba s pacienty mluvit (interna), nebudete ze stáže nic mít. Já jsem byla na břišní chirurgii, většinou na sále, a tam nebyl problém. Pravda je, že angličtinu jsem si spíše zkazila tím, jak jsem se snažila mluvit tak, aby mi rozuměl doktor, který je němčinář, nebo spolubydlící, která umí anglicky jen pár slov.

PODNEBÍ:

Kolem 40 stupňů, v noci 30 stupňů, maximum jsme zažili 47 a to chcete vyskočit z kůže.

UBYTOVÁNÍ A STRAVA:

Bydleli jsme v bytech (9 lidí, 2 byty) přibližně 25 minut pěšky od nemocnice. Pokoje byly čistě, jednoduše ale dostatečně zařízené, koupelnu jsme museli několik dní mýt, voda tekla jen studená (ale v tom horku není úplně studená) a jeden týden netekla vůbec. Kuchyň po umytí docela hezká, nádobí použitelné. První týden jsme obědvali ve fastfoodu – 3dináry hradila místní organizace, zbytek jsme platili my.  Večeřeli jsme především v restauracích, protože jídlo je zde levné (těstoviny Carbonara – 5dinárů). Po začátku ramadánu fastfood zavřel, my si museli jídlo sami kupovat a vařit a kapesné na obědy od organizace dostali až před odjezdem ti, kteří si za tím nekompromisně stáli i za cenu narušení vztahů s místními studenty. POZOR jídlo v restauracích je VELMI kořeněné, odvážní ho párkrát snědli, leželi druhý den doma v křečích. Se střevní infekcí se za celý měsíc paradoxně nesetkal ani jeden z nás devíti. Internet jen v kavárnách.

STÁŽ:

Byla jsem na břišní chirurgii. V Monastiru šlo o první stáž, studenti moc nevěděli, co s námi, doktoři už vůbec ne, takže to chtělo mít ostré lokty. Doktory jsme si první den museli najít sami a to není sranda, když vám ani nikdo neumí říct, kdo je váš tutor. Přesto jsem se stáží jako takovou byla spokojená asi nejvíc z celého pobytu v Tunisku. Můj den vypadal tak, že jsem přišla na 7:30 na operační trakt, ve velmi přátelské atmosféře jsem se spolu s operatéry seznámila s programem, pak jsem se dívala, někdy asistovala, vždy se snažili popsat, ukázat, vysvětlit, některé dny si mě k sobě vzal anesteziolog a učil mě vše, co s jeho prací souvisí. Nechal mě intubovat, připravovat i aplikovat anestetika.  Odpoledne jsem některé dny v týdnu dobrovolně chodila do ambulance, nebo na soukromou kliniku jednoho z chirurgů, kde byly prováděny náročnější operace (a to hlavně finančně náročnější). Méně průbojní studenti celý měsíc koukali, takže záleží na vás. Vybavení na sálech v nemocnici bylo chudé a staré, přesto s ním dokázali zázraky. Místní pacienti si velmi váží zdravotní péče, k lékaři chodí s celou rodinou, diskutují o terapii a názor lékaře respektují. POZOR dezinfekci a rukavice používají jen u vyloženě krvavých výkonů, proto doporučuji dovézt vlastní. Těšit se můžete na diagnózy, se kterými se u nás téměř nesetkáte.

PROGRAM:

Víkendové programy byly úžasné – Tunis, Sousse, Mahdia, Tabarca, Sahara, velbloudi, jeepy, solná jezera. Pro Evropana dech beroucí zážitky, ale připravte si dost peněz. My jsme bohužel neměli žádný program, nevěděli jsme, co nás všechno čeká. Kdo utrácel, neměl poslední víkend na nejkrásnější třídenní výlet na Saharu, který vyšel na 250dinárů. Program během týdne byl horší. Místní studenti se sami nabídli, že nás někam vyvezou, měli přijet ve 14hod., přijeli v 18hod. a nechápali, proč jsme naštvaní. Takže s tím počítejte, a když se vám tohle párkrát stane, udělejte si program sami. Vlaky jsou levné, dostanete se kamkoliv.

BEZPEČNOST:

Ať se o arabských zemích říká cokoliv, na ulici jsem přes den neměla důvod se bát, chlapi volají, pískají, troubí, snaží se navázat kontakt a jsou otravní, ale nechtějí ublížit. Za celý měsíc se mě nikdo nepokusil okrást. ALE mají výbušnou povahu, a pokud třeba i omylem nebo nevědomosti nabouráte jejich tradice nebo náboženství, neznají bratra. O ramadánu nejezte ani NEPIJTE na ulici. Nesnažte se jim vnutit váš názor na jejich náboženství. A holky, když se jednou dáte s někým do řeči a druhý den vás uvidí s jiným, můžete si taky zadělat na nepříjemnosti.

ZÁVĚR:

Skvělá zkušenost, v nemocnici jsem viděla, co v Česku neuvidím, zkusila si, k čemu mě u nás nepustí. Naučila se žít měsíc s cizími lidmi v ne zrovna ideálních podmínkách. Zkusila jsme si, jaké je letět sama na jiný kontinent a muset mít všechno promyšlené do posledního detailu, protože v Tunisku internet a informace s anglicky mluvící obsluhou nenajdete. Poznala jsem jiné tradice a náboženství, a to i jeho kladné stránky, o kterých se v médiích nedočtete. A v neposlední řadě jsou přátelé a kontakty z celého světa.