Guadalajara, Mexiko
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: František Šimčík, Tereza Albínová
Termín: srpen 2012
Cesta:
Dopravu jsme zvolili samozřejmě leteckou, konkrétně společnost Air France z Budapeště do Mexico City. Zpáteční letenka, kterou jsme kupovali v březnu, nás vyšla každého asi na 23 000 Kč (z Budapeště vychází letenky levněji než např. z Vídně, ale je třeba počítat s tím, že i cesta do Budapeště něco stojí, takže je to na uváženou;)). Z Mexico City jsme do Guadalajary zvolili opět leteckou dopravu, která ale v Mexiku moc levná není. Za zpáteční letenku jsme každý dali přes 6 000 Kč. Kdybychom věděli, že je v Mexiku velmi dobrá síť linkových autobusů, zvolili bychom cestu autobusem, která by vyšla asi na 1200 Kč (zpáteční lístek).
Co se týče vyzvednutí na letišti, nebylo to úplně bez problému, protože jsme si počkali něco přes dvě hodiny, než pro nás někdo přijel. Nešlo se nikomu, na koho jsme měli číslo, dovolat (českým sim kartám se tam moc pracovat nechtělo) a náš LEO si navíc změnil číslo, aniž by nám to dal vědět… ;)
Ubytování:
Protože jsme s Frantou chtěli bydlet spolu (v rodině to nešlo kvůli náboženským důvodům), moje contact person nám sehnala něco jako ubytovnu, kde jsme měli vlastní pokoj s koupelnou a kuchyň společnou pro všechny ubytované. Museli jsme si ale zaplatit půlku, což každého vyšlo cca na 2000 Kč. Druhou půlku zaplatila moje a Frantova contact person.
Nemocnice:
Poprvé jsem z nemocnice byla upřímně zděšená, protože jsme přece jenom zvyklí na určitý evropský standard. Nebylo například výjimkou potkat na chodbě nějakého toho švába anebo na chodbě obcházet kaluž krve z rozbitých zkumavek s odběry, která nikoho zrovna dvakrát neobtěžovala.:) Několik pokojů tvaru nudle s asi 50- ti postelemi oddělených plentou, které považují za standardní pokoj, by se u nás asi neujal;) Pacienti jsou ale vděční a lékařů si váží. Studenti jsou aktivní součástí nemocnice, tzn., že i oni tam už pracují a učí se praktickým dovednostem. Setkala jsem se pouze s přátelským přístupem, co jsem ale považovala za velký handicap byla jazyková bariéra. I když mnozí lékaři nebo studenti řekli, že mluví anglicky, nebyli pomalu schopni ani sestavit pořádnou větu. Moje chyba byla ta, že jsem neuměla španělsky…Proto si taky myslím, že bych se dozvěděla mnohem více věcí, kdybych uměla alespoň trošku španělsky a naopak Mexičané lépe anglicky. Co mi vadilo a nemohla jsem si na to zvyknout bylo to, že se jak lékaři, tak i studenti promenádovali po ulicích (daleko od nemocnice) v lékařském oblečení a i s fonendoskopy kolem krku. Pokud se jednalo o chirurga, toho jsme na ulici potkali v chirurgickém oblečení…takže lékaři a medici vlastně ani nepotřebují civilní oblečení…bylo mi řečeno, že vědí, že se to nemá a není to hygienické, ale je to tak zažité, tak to tak prostě dělajíJ pro mě to bylo nepochopitelné…
Stravování:
Mexické jídlo je moc dobré a levné, ale upřímně jsem ho po měsíci už docela dost a ty jejich tortilly nám už lezli i ušimaJ je taky výhoda, že na každém rohu je nějaký stánek nebo „restaurace“, kde si můžete dát narychlo tacos a podobně , takže když vás najednou přepadne hlad, máte kde se najíst.a co se pikantnosti týče, to záleží jenom na vás, jakou omáčkou si jídlo polijete…takže vlastně ani pálivé být nemusí;) ve všech průvodních radí, že je lepší si dávat jídlo tam, kde je hodně lidí a myslím, že se to vyplatí, protože pak máte menší pravděpodobnost nějakého toho intestinálního dyskomfortuJco se týče jídla v nemocnici, to bylo vážně hrozné. Asi proto, že bylo zadarmo pro všechny zaměstnance nemocnice včetně studentů…no a hlavně byl v nevhodný čas (oběd byl ve 14:30!), takže jsme se prakticky celý měsíc stravovali na vlastní náklady.
Ceny:
O Mexiku se tvrdí, že je strašně levné (vyjma turistických letovisek). Nemůžu říct, že by tam bylo nějak extrémně levněji než u nás, ale draho tam určitě není…něco vychází stejně jako u nás něco zase levněji…rozhodně ale ne dráž… myslím, že ten výrazný cenový rozdíl cítí spíše ti, kdo ve své zemi platí eurem.
Sociální program:
Byli jsme poměrně početná skupina kolem 20-ti lidí, ale nějak jsme se neplánovaně rozdělili na španělsky mluvící a nemluvící skupinku, které si pak organizovaly svoje aktivity zvlášť. Vzhledem k tomu, že místní LEO neovládal angličtinu zrovna na úrovni (pouze s pomocí google překladače), tak se s námi- španělsky nemluvícími ani moc nebavil…zorganizoval pouze jeden společný výlet, který byl ale finančně dost přemrštěný a zorganizovaný byl mizerně, takže jsme byli akorát tak všichni na něj nakrknutí. Proto jsme si pak organizovali výlety po okolí sami.
Město:
Guadalajara je 2. největší město v Mexiku s 4,5 miliony obyvatel, mezi kterými jsou obrovské sociální rozdíly. Od bohatých,většinou morbidně obézních, kteří jezdí v drahých autech a kupují si drahou elektroniku, potkáte na ulicích žebrající ženy s tlupou pobíhajících podvyživených dětí kolem sebe, kteří nemají vůbec nic a čekají, až jim někdo něco dá.
Závěr:
Pro mě byla stáž v Mexiku velkou zkušeností.