Petach Tikva, Izrael
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: Zuzana Hradilová
Termín: červen 2012
Cesta do Izraele:
Do Tel Avivu létá každý den několik letadel ČSA z Prahy, já jsem ale letěla z Vídně s Austrian Airlines. Letenka mě stála asi 9000 Kč a kupovala jsem ji 3 týdny před odjezdem. Na letišti ve Vídni žádná zvýšená kontrola neprobíhala, takže stačilo být tam standardní 2 hodiny předem (při odletu z Tel Avivu je lepší přijít o něco dřív kvůli masivním kontrolám všech a všeho). Bohužel téměř všechny lety z Evropy přistávají v Tel Avivu okolo půlnoci a na letišti není žádný hotel, tak jsem přes noc zůstala na letišti a odjela ráno na místo určení. Z letiště na ubytovnu jsem jela taxíkem. Bylo to nejrychlejší a jak se ukázalo taky jediné možné řešení. Má spolubydlící chtěla jet městskou dopravou, ale autobusy, které doporučovala izraelská IFMSA jaksi neexistují… Izraelská IFMSA nevyzvedává stážisty na letišti, takže si člověk musí poradit sám.
Z letiště do centra Tel Avivu jezdí i vlak (přibližně každou hodinu), ale ten (jakožto veřejná doprava celkově) vůbec nefunguje o šabatu (pátek 14:00 – sobota 21:00).
Doprava:
Izrael je poměrně malá země, takže se dá snadno procestovat. Na severu fungují vlaky, studentské jízdné je stejné jako u nás. Všude se dá dopravit autobusy např. společnost Egged. Cesta z Tel Avivu do Jeruzaléma trvá asi hodinu a autobusy jezdí každých 20 minut. Nevýhodou je, že vlaky ani autobusy nejezdí o šabatu (= izraelský víkend). Kromě toho funguje i tzv. šerut. To je sdílené taxi asi pro 10 lidí, které většinou jezdí po trasách autobusů a dokonce i o šabatu, samozřejmě s mírnou přirážkou.
Kromě toho existují i organizované zájezdy (např. United Tours), se kterými se dá vidět mnohem víc, než by člověk stihnul sám, ale jsou poměrně drahé a turisticky orientované. Já jsem se vydala za „perlami severní Galileje“ (Nazaret, Capoernarum, Tiberias, řeka Jordán). Jak už to tak bývá, naše cesta začala v obchodu se suvenýry, kde údajně jako na jediném místě v Izraeli můžeme koupit sošky z olivového dřeva, náboženské předměty všech možných i nemožných náboženství a jiné tretky… Toto se opakovalo na každé zastávce. Místa, která jsme navštívili, opravdu stála za to a průvodkyně byla odbornice na slovo vzatá, bohužel čas strávený v památkách a v obchodech byl v podstatě stejný. Vrcholem bylo, když nás na konec přivezli do restaurace, prozradili nám, že oběd, který celý den slibovali, jaksi nebyl v ceně a naservírovali nám smaženou rybu s hranolky bez jakékoliv jiné možnosti výběru (oproti výtečné izraelské kuchyni to nestálo za nic).
V Tel Avivu funguje městská doprava bez problémů. Sice neexistují jízdní řády, ale na zastávce se člověk vždycky nějakého toho autobusu nebo šerutu dočká (ale musí se mávat). Městské autobusy nejezdí tak často jako šeruty, ale jsou levnější. Petach Tikva je samostatné město, ale autobusové sopjení s Tel Avivem je slušné (linka 51 a 82 k hlavnímu autobusovému nádraží, 66 k pláži). Jedna jízda stojí 6,60 šekelů (= 33 Kč).
Počasí:
Horko, horko, horko. Nebe bez mráčku. V červnu se počasí pohybovalo okolo 30OC, v červenci až 38 OC. U mrtvého moře a v Eilatu jsem zažila 45 OC, ale to už bylo opravdu moc. O to větší jsou teplotní rozdíly mezi vnitřkem a vnějškem. V nemocnici (a ve všech veřejných budovách, supermarketech, obchodech, restauracích…) je pořád zapnutá klimatizace, teplota okolo 20 OC. V Jeruzalémě se mi chlubili, že někdy i 2 krát ročně padá sníh ☺
Měna, ceny:
Oficiální měnou v Izraeli je nový izraelský šekel (1 NIS = 5 Kč). V ČR se mi nepodařilo najít směnárnu, kde by šekely měli, tak jsem si vyměnila peníze až v Izraeli. Bylo to bez problémů, na letišti je směnárna otevřena i během šabatu. S výběry z bankomatu taky nebyl problém, osvědčila se mi například Bank happoalim.
Ceny jsou o něco vyšší než v ČR. Jídlo v restauraci stojí asi 40 šekelů na osobu.
Ubytování:
Bydlela jsem v Dina school of nursing v Petach Tikva, hned naproti Beilinson Hospital. Byla to kolej pro zdravotní sestřičky a pokoj jsem sdílela s jednou Švédkou, taky na IFMSA stáži. To je vše co se týká cizinců, kteří tam tou dobou byli. Na patře bylo 14 pokojů, 1 kuchyňka (vařič + lednička), 3 sprchy a 4 záchody. Koupelna byla slušná, bohužel to samé se nedá říct o kuchyni. Neustále se zde nacházely zbytky po kulinářských pokusech mých blízkovýchodních spolubydlících, na sporáku věčně bublalo něco, co tak nejvíc připomínalo jed na krysy a v lednici byly zbytky zdá se už od založení Tel Avivu (1909). Z lednice mi občas zmizela nějaká ta snídaně. Na vaření na kolejích jsem tedy moc nespoléhala, Tel Aviv je vyhlášen svým jídlem a tak jsme s mou spolubydlící radši vyrážely na výpravy za místními specialitami. Opravdu to stojí za to. ☺
Stravování:
V nemocnici jsem jako studentka měla nárok na oběd za 7 šekelů (35 Kč). Oběd byl formou bufetu složeného z místních specialit (bohužel pořád těch samých), ale dalo se najíst královsky.
Na některých odděleních připravují malé občerstvení (káva, chléb, máslo, vejce, jogurt, zelenina), které je k dispozici i studentům.
Z typických jídel doporučuju hommos (pasta z cizrny), falafel (karbenátky z cizrny), šawarma (místní gyros), sabich (pita plněná salátem a vejci natvrdo). Izraelci milují snídaně a dokážou je jíst 3 krát denně, v Tel Avivu je spousta snídaňových restaurací, kde Vám naservírují snídani 24 hodin denně. Doporučuju!
Komunikace:
Úředním jazykem v Izraeli je hebrejština. Je dobré se naučit písmena, pozdravy, čísla a pár zdvořilostních frází. Ono za měsíc se na člověka něco nalepí. ☺ Se všemi lékaři se bez problémů domluvíte anglicky. Zato mnoho sestřiček a pacientů pochází z Ruska, takže znalost ruštiny je výhodou.
Stáž:
Stáž jsem absolvovala na urologii v Beilinson Hospital ve městě Petach Tikva. Hned poté, co jsem se dozvěděla (v březnu), na kterém budu oddělení, jsem požádala o přeložení stáže na gynekologii. Dva měsíce se nic nedělo, poté mi sdělili, že na přeložení už je pozdě. Ani na místě mi nechtěli změnit kliniku. Tak probíhá veškerá komunikace s izraelskou IFMSA. Čím míň toho člověk potřebuje, tím líp…
Jediné mínus mé stáže byla hyperaktivní paní sekretářka, která mi vymyslela program na celý měsíc. Každý týden v jiné nemocnici (vše bylo naštěstí součástí Beilinson Hospital i když jeden týden jsem musela dojíždět autobusem), abych toho poznala co nejvíce. Výsledkem bylo, že když jsem se konečně zorientovala, už jsem musela jít zase jinam.
Ale jinak se mi stáž líbila. Lékaři mi vše ochotně vysvětlovali. Bohužel když se sešlo více doktorů (např. vizita), mluvilo se hebrejsky. Většinou se našel někdo, kdo mi ty nejdůležitější informace přeložil.
Pracovní týden je v Izraeli od neděle do čtvrtka. Každý den jsem začínala v 7:30 (vizita), potom jsem byla převážně na operačních sálech a asistovala jsem u operací. Na ambulanci jsem jenom přihlížela. Odcházela jsem až skončily operace, většinou po 15:00.
Sociální program:
Na stáži jsem byla v červnu a to žádný sociální program nebyl. S nikým z IFMSA jsem se nepotkala. Veškerý zábavný program jsme si vytvořily já a moje spolubydlící. Rozhodně stojí za to procestovat Izrael, ať už sami anebo s pomocí různých turistických agentur (s tím já nemám moc dobré zkušenosti). V Izraeli je víkend v pátek a sobotu, ale to je spousta památek zavřená a taky je trochu problém s dopravou. V Tel Avivu fungují šeruty bez omezení (jen jsou dražší než přes týden), ale v Jeruzalémě je o šabatu městská doprava nulová. Jedinou výjimku tvoří šeruty do Tel Avivu, které jezdí ze Zion Square (ale jsou o polovinu dražší než jindy).
Já jsem zůstala po stáži ještě 2 týdny v Izraeli a strávila jsem pár dní u Mrtvého moře. Za vidění určitě stojí i Betlém (do Palestiny se dá dojet autobusem z Jeruzaléma) a Petra v Jordánsku (2 hodiny cesty od Eilatu).
Jako zdroj informací o Izraeli doporučuju průvodce z řady Lonely planet Izrael a Palestinská území.
Bezpečnost:
Izrael je bezpečná země. To bylo to první, co jsem se dozvěděla od koordinátorky. ☺ Věci, na které si člověk okamžitě zvykne, jsou neustálá přítomnost vojáků a kontroly zavazadel všude (v nemocnici, na nádraží, v supermarketu, …). Ale pak se člověk hned cítí bezpečněji. I výlet do Palestiny je pro cizince naprosto bezpečný a hrozí mu jedině to, že mu místní prodavači vnutí hromadu suvenýrů (klasika: „Helou maj frend, wer ár jů from? Aj will giv jů very gud prajs!)
Závěr:
Stáž splnila moje očekávání, v některých ohledech je i překonala. Škoda, že jsem si nemohla vybrat obor. Velkým problémem byla komunikace s izraelskou IFMSA (s v podstatě nulovými výsledky), bohužel ani olomoucké IFMSA se s nimi dohodnout nedařilo. Každopádně jsem se přiučila spoustu věcí.
Doufám, že jsem tímto článkem pomohla ve Vašem rozhodování. Kdybyste měli jakékoliv otázky, tak mi napište e-mail. Moje adresa je zuzana.hradil@gmail.com ☺