Taipei, Taiwan

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Radka Kováčiková, Markéta Peterková

Termín: srpen 2012

Dokumenty:

Na Taiwan chtěli hodně věcí, např. prohlídku od doktora včetně RTG hrudníku a testu na HIV. Co se týká očkování, minimálně žloutenka A a B, pak už to bylo na doporučení doktorky z Centra očkování a cestovní medicíny (já měla ještě břišní tyfus). Víza nejsou potřeba. V internetové „přihlášce“ na webu jsme si zaškrtly, že chceme být pohromadě, což nám bylo umožněno

Cesta:

Radka:Jednou z možností cesty do Taipei je  eva air, tedy přímy  let z Vídně do Taipei s technickou přestávkou v Bangkoku. Letenka stála  1100e.

Markéta: Já letěla s holandskou společností KLM, z Prahy s přestupem v Amsterdamu a potom přímo. Let trvá plus mínus 12 hodin, plus čekací doby na letištích.

Na letišti nás čekala contact person, která nás rovnou zavedla na koleje. Cesta z letiště do Taipei trvá autobusem asi hodinu a půl, další cesta na ubytovnu záleží na CP.

Ubytování:

Bydleli jsme na studentské ubytovně, což byl normální městský dům, ve kterém měla univerzita pronajatá dvě patra. Byt, ve kterém už bydlelo pár zahraničních studentů (kteří tam studují celý rok), byl velký, měl společenskou místnost a kuchyň, koupelna pro holky a kluky byla také zvlášť. V pokojích se bydlelo po dvou či po třech, většinou podle národností J. Musím říct, že na 1 koupelnu (2 sprchy, 1 záchod) bylo až moc lidí, takže s čistotou to nebylo moc dobré. Výhodou bylo, že kolej byla 15 min. pěšky od Taipei Medical University Hospital a asi 30 min. do centra.

Nemocnice:

Radka: První dva týdny jsem strávila na oddělení plastické chirurgie. Oddělení mělo dva lékaře a operační dny v úterý a pátek. Takže moc práce tam nebylo a moc se nám teda nevěnovali. A tak nás zaměstnali přípravou power pointové prezentace na zadanou studií.  Zato jedna z našich CP (každý měl 3) s námi každý den chodila do nemocnice a věnovala se nám. Další dva jsem strávila ve Wan Fang hospitál na všeobecné chirurgii (prostřídaly jsme se s Markétou).

Markéta: Ze čtyřtýdenní praxe jsem dva týdny strávila na oddělení General Surgery ve WangFang Hospital a druhé dva na Plastic Surgery v Taipei Medical University Hospital. Na Taiwanu studenti nemají povoleno asistovat nebo něco sami dělat, takže jsem si nic sama nevyzkoušela. První dva týdny jsem každé ráno absolvovala ranní poradu lékařů, následující program byl určen podle mého doktora, který mě měl na starosti. Nejvíce času jsem byla na operačním sále a koukala doktorům přes rameno. Průměrně jsem byla v nemocnici tak čtyři hodiny denně, ale pokud byla delší operace tak i déle, avšak nejpozději do 14. hodiny. Na plastické chirurgii zrovna v létě moc práce neměli, každý den jsem odcházela po ranní poradě a návštěvě pacientů, čili kolem 10. až 11. hodiny. Byli i velmi chápaví co se týče volného času, takže nebylo na překážku vzít si den volna, například když jsme odjížděli v pátek na celý víkend pryč.

Jídlo:

Obědy jsme neměli zajištěné v nemocnici. Dostávali jsme týdenní kapesné 1000NTD (asi 700Kč). Vyšlo se s tím krásně, protože jídlo jste mohli pořídit od 35kč a výš.

Taiwanská kuchyně je mix tradiční čínské kuchyně (knedlíčky plněné vším možným) až po obdobu americké (rýžový hamburger). Je založená na rýži a nudlích na tisíce způsobů. Nedílnou součástí byla návštěva night marketů, kde byly ulice obsypané stánky s prodejci nejrůznějšího pití a jídla, které se dalo pořídit velmi levně a bylo moc dobré. Oblíbené byly ovocné a zeleninové džusy, které připravovali přímo před námi. Našlo se pár věcí, na které jsme se my Evropané netvářili, jako „blood cake“ ( pečená vepřová krev s rýži) nebo „stinky tofu“ (několik měsíců naložená neskutečně smradlavá věc). Valná část toho, co jsme za celý měsíc měli, ale byla skvělá, hlady jsme nestrádali.

Social program a lidé:

 Naše skupina (14 Evropanů) byla v Taipei největší a s nejlepším „servisem“ od místních studentů. Starali se o nás opravdu hodně, někdy až moc :P. Každý den nás doprovázeli do nemocnice a byli tam s námi, potom zařizovali program na odpoledne, plánovali výlety. Udělali pro nás  welcome party, kde nás učili nás kaligrafii a s jíst hůlkami, pak byl cooking evening, kde jsme my museli uvařit jim naše národní jídlo (čili slivovice a becherovka za nás) a na rozloučenou farewell party, kde byli všichni smutní, že už měsíc končí. Bohužel jsme měli trochu smůlu na počasí, každý víkend přišel nějaký tajfun, což dost omezovalo plány na procestování ostrova. Hned první víkend jsme jeli do jiného města (Yilan), kde jsme se setkali se všemi ostatními zahraničními studenty na ostrově. Nás Čechů a Slováků tam bylo asi sedm. Vzali nás na prohlídku chrámů, na pláž, na lampióny když se setmělo. Třetí týden naši CP zorganizovali výlet k jezeru do centra ostrova. Kdyby nám plány nekazilo počasí, tak jsme toho viděli více, ale i tak, v Taipei bylo pořád co dělat a rozhodně jsme za jeden měsíc neviděli všechno.

Zpočátku jsme se obávaly, co nás na Taiwanu čeká. Ale potom, co jsme potkaly všechny naše „spolustážníky“ a místní studenty, všechen strach odpadl a celý měsíc jsme si neskutečně užily a velmi rychle uběhl. Můžeme vřele Taiwan doporučit :-)