Surabaya, Indonésie
Výzkumná stáž IFMSA
Jméno účastníka: Šárka Mrázková
Termín: červenec 2012
Pro svou červencovou výzkumnou stáž jsem si vybrala město Surabaya na ostrově Jáva v Indonésii. V zemi, kde se platí Rupiemi (1 000 Rp. = 2Kč) a kde se už po prvním výběru z bankomatu stanete milionáři :)
Doprava: Z nabízených možností jsem si vybrala let se společností Emirates z Prahy do Jakarty s přestupem v Dubaji. Zpáteční letenku jsem si kupovala ani ne měsíc předem (jelikož jsem dlouho nedostala potvrzení od Indonéské IFMSA) a stála mě 20 tis.Kč. Existují i jiné možnosti, kdybyste pořádně pohledali, určitě i o něco málo levnější, např. lety přes Finsko a Singapur nebo Kuala Lumpur nebo dokonce Soul). Letenku z Jakarty do Surabaye jsem si koupila u společnosti Batavia air, jelikož mi časově nejlépe vyhovovala. Jinak možností pro vnitrostátní lety je nemálo. Např. společnosti Lion Air, Garuda Indonesia nebo oblíbená AirAsia (atd., další výčet v průvodci). Samozřejmě je dobré koupit si zpáteční letenku tak, abyste vám po praxi zbyly MINIMÁLNĚ 2 týdny na cestování .
Jinak se dá cestovat po Jávě taky vlakem, je to pohodlné a zajímavé, i když trochu zdlouhavé. V turistické třídě většiny vlaků jsou malá sedátka a stropní větráky, v jiné třídě (už si nepamatuji název), jsou pohodlná sedátka (něco jako naše Intercity vlaky) a klimatizace, která ovšem není vůbec příjemná, protože celou dobu chladí na dobrých 13 stupňů! Pro pohodlný start doporučuji letět, rozdíl v ceně letenky a jízdenky není zas tak markantní. Autobusy, ve kterých nemusíte rezervovat místa předem vynechejte, jinak můžete strávit krom slibovaných 7 hodin na cestě i hodin 12.
Indonésie, Surabaya: Výběrem země jsem nadšená, s městem už je to horší. Všeobecně doporučuji vybrat si menší město (Malang, kulturní Yogyakarta). Surabaya je nepěkné průmyslové město s asi 3 miliony obyvatel, je rozlehlá, plná protikladů v podobě asi 20 luxusních nákupních center,špinavá a chodníky najdete jen v centru města, jinak není k chodcům moc příznivá. Ono tady vůbec není zvykem chodit někam po svých, všude se jezdí auty,motorkami a taxíky (které jsou naštěstí velice levné), místní využívají k dopravě po městě bema, takové malé dodávky, které slouží jako hromadná doprava. Nasouká se do nich najednou klidně i 20 lidí, různými písmeny označená bema mají určené trasy (které nikde veřejně nezjistíte, musíte se zeptat místních a nebo si tu trasu prostě jen tak zkusit projet). Kdekoliv během jízdy si můžete na zamávání řidiči nastoupit a na zazvonění vystoupit. Za jednu cestu jakkoliv dlouhou člověk zaplatí 3tis.rupií, což je asi 6 korun. Vozítko podobné kolu s dvěma místy pro pasažéry před jezdcem se nazývá becak a je to sice pomalejší a trochu dražší než bemo, ale zábavná forma dopravy na menší vzdálenosti mimo dopravní špičku! Jiná forma MHD tu neexistuje. Za cestu taxíkem přes ½ města zaplatíte asi 100 Kč, nejlevnější je chytnout si taxi přímo na ulici a to nejlépe modré Blue Bird nebo oranžové Orang . Ostatní taxíky často nemívají taxametry, nejčastěji jsou bílé a nespolehlivé, řidiči často jezdí jako šílenci. Celkově doprava v Indonésii nemá daleko k chaosu, nemluvě o tom, že se zde jezdí po levé straně.
Až na pár výjimek (např. Bali) je Indonésie převážně islámská země, zezačátku jsem se tam necítila moc dobře. Většina obyvatel( výškový průměr 1,65 cm) na mě zírala a ne zrovna příjemně, za celé 3 týdny jsem se odvážila obléct si krátkou sukni jen jednou, a to když se šlo večer ven do uzavřeného komplexu barů a restaurací, jinak jsem v 30 stupňových vedrech nosila dlouhé kalhoty (svetr všude s sebou, to kvůli všudypřítomné AC). Dobré je se připravit na téměř v kuse z rozhlasů zpívající muezíny. Během posledních 5 dnů mého pobytu jsem zažila Ramadán. Žádné velké omezení jsme my-cizinci- necítili, jen některé restaurace byly přes den zavřené a nebylo dobré provokovat místní konzumací jídla na veřejnosti.
Jinak co se velikosti Indonésie týče, je tak velká, že by jí člověk ani za rok celou neprocestoval, ale rozhodně stojí za to se do ní vydat. Jen na Jávě je tolik věcí k vidění, že víkendové výlety budete pečlivě vybírat, abyste stihli aspoň to nejlepší.
Praxe: Na výzkumné praxi tady jsem zažila zklamání. Byli jsme 3 studenti (já a dva Poláci) na Ústavu tropických nemocí, měli jsme se věnovat hepatitidám, ale brzo jsme zjistili, že kdyby šlo jen o hepatitidy, nemáme tu po prozkoumání laboratoře moc co dělat. Krom vedoucí projektu a pár výjimek tady moc lidí obstojně angličtinou nemluvilo, sem tam nám ukázali nějaké metody molekulární epidemiologie, jednou nás nechali si je vyzkoušet ale to bylo tak vše. Proto jsme se sami začali dožadovat toho, aby nám ukázali pacienty s různými tropickými nemocemi, vyhověno nám bylo asi po týdnu, kdy jsme měli možnost vidět na deset minut pacienta s Dengue horečkou, to bylo ale vše. A tak jsme se sami přidali na pár dnů ke studentům na klinické stáži v nemocnici, nikdo si toho ani nevšimnul. Nemocnice a ústav byly od sebe bohužel dost daleko.
Ubytování, místní IFMSA, Social program: Já jsem byla spolu se dvěma dalšími studentkami ubytována v rodině místní medičky, jiní studenti byli „rozházení“ po jiných ubytovacích zařízeních a rodinách. Měla jsme každá vlastní pokoj s klimatizací a WIFI a společnou mandi (tradiční koupelna s nádrží na vodu, ze které si nádobkou nabíráte vodu a políváte se) a záchodem (ne tureckým). Bylo zajímavé poznat, jak to chodí v indonéské rodině a taky jsme měli třikrát denně připravené jídlo (které bylo ale pořád to samé, rýže se zeleninou na milion způsobů, občas nějaké to maso- a to i na snídani). Jinak jsme to ale měli bohužel dost daleko k ostatním výměnným studentům a tak domlouvat se na srazech, víkendech a samotné potkávání se ve volném čase bylo složitější.
Místní studenti, kteří se o nás měli starat, byli v 1.a 2.ročníku, takže poměrně mláďata a taky to šlo na organizaci poznat. Pro klinické a výzkumné stážisty měli přichystaný odlišný program, od čeho ale naštěstí po pár námitkách upustili. Jakási přivítací párty se konala až druhý týden, jinak se nám moc nevěnovali a program na volný čas a víkendy jsme si vymýšleli sami. Ze začátku nám taky bylo řečeno, ať nikam nechodíme, natož sami a natož večer, ať nejezdíme bemem a všude si bereme taxi. Člověk měl pocit, že přijel do nebezpečného města, kde se nesmí hnout z domu. Ale po čase jsme zjistili, že to není tak horké a když člověk dodržuje základní bezpečnostní pravidla jako všude jinde, dá se i v tomto městě žít normálně a pro místní obyvatele jsme nakonec byli my- cizinci jezdící bemem- veliká atrakce :)
Abych to shrnula, místní studenti se sami do nějakého zařizování a plánování neměli, i když to horečně slibovali, ale jakmile jsme něco potřebovali a řekli jsme si o pomoc nebo radu, vždycky ochotně pomohli. Charakter lidí v Indonésii je jedna z hlavních věcí, která vám udělá tuhle cestu nezapomenutelnou… jsou neuvěřitelně milí, pohostinní, pozitivně naladění, ochotní a cokoliv pro vás udělají , tak věřte, že nikdy nechtějí nic na oplátku! I tak je dobré mít v záloze pár suvenýrů z Česka , popř. koupit nějakou čokoládu a na oplátku jim vždy něco podarovat, jejich náklonnost tím ještě prohloubíte. Nedoporučuju vozit jako suvenýr český alkohol, s tím moc nepochodíte:)
Na závěr: bych vám asi jen poradila, kam se vydat za poznáváním, na co nezapomenout a čeho si užít. Na Jávě např. východ slunce na Gunung Bromo (s sebou teplé oblečení vč. čepice), Yogyakarta, Malang (včetně safari),mým tajným tipem je souostroví Karimunjawa. Jinak ostrovy Bali, Lombok, Komodo a Flores a pralesní rezervace na ostrově Borneo/Kalimantan. Další jako Sulawesi a Papua jsou už dost daleko a za letenky už si něco připlatíte, ale slyšela jsem, že výlet na Papuu je úžasné dobrodružství.
V Indonésii je většina věcí velice levných, tak se nezapomeňte pořádně přejíst tunou Nasi Goreng, mořskými plody a vším tím exotickým ovocem, které v ČR známe jenom z obrázku. Co se průvodce týče, krom oblíbeného nejrozsáhlejšího Lonely Planet koukněte i po jiném, on totiž není tak úplně objektivní (nenajdete v něm špatnou recenzi).
Při plánovaní cenového rozpočtu krom letenek a poplatku pro IFMSA nezapomeňte počítat i s nezanedbatelnou útratou za očkování, antimalarika a repelenty (ty používejte i v nemalarických oblastech, Dengue horečka je zde rozšířená). Dodám jen, že i přes těžký začátek a hodně rozdílnou kulturu bylo tohle léto parádním, nezapomenutelným zážitkem!!!
Kdykoliv se ozvěte na sarka.mrazkova@seznam.cz a klidně i na FB profil :)