Lipsko, Německo
Výměnný pobyt Erasmus
Jméno účastníka: Pavel Hok
Termín: akademický rok 2011/2012
Informační booklet pro Erasmus pobyt v Lipsku ke stažení
Univerzita v Lipsku je druhou nejstarší vzdělávací institucí tohoto typu v Německu a v tomto ohledu ji předčí pouze univerzita v Heidelbergu. Zajímavostí je, že za svůj vznik vděčí reformnímu úsilí Mistra Jana Husa a krále Václava IV., kteří na Pražské univerzitě v roce 1409 prosadili Dekret kutnohorský. Ten vedl k odchodu německých akademiků, přičemž valná většina z nich se posléze usídlila právě v Lipsku.
V měřítkách historického významu nezaostává ani město samotné. Vždyť právě zde v roce 1813 skončilo Napoleonovo tažení (ne)slavnou porážkou v Bitvě národů. Tuto událost mimochodem připomíná monstrózní památník, který v roce 2013 oslaví 100 let od svého dokončení. Moderní dějiny také nepřišly zkrátka a Lipsko je považováno za místo, kde byla v roce 1989 zažehnuta revoluce, která vedla k opětovnému sjednocení Německa.
Bez ohledu na svou bohatou historii je současné Lipsko moderní metropole kypící životem. I když jej silně poznamenaly některé necitlivé urbanistické zásahy v dobách komunistické NDR, působí dnešní tvář města svěžím a progresivním dojmem. V Lipsku se totiž úspěšně daří kombinovat zdánlivě nemísitelné: historická zástavba zde stojí v harmonii po boku moderních budov ze skla a oceli, ba i některých unikátních pozůstatků socialistické architektury.
Ačkoliv místní architektura vytváří jedinečné kulisy, nezbytnou jiskru tomuto půlmilionovému „drobečku“ dodávají teprve studenti. Těch je přitom v Lipsku nepočítaně. Kromě univerzity se zde totiž nachází rovněž několik technických a uměleckých škol. Za zmínku stojí např. Vysoká škola grafiky a knihtisku nebo Mendelssohnova hudební a divadelní vysoká škola. Obě reprezentují obory, které mají v Lipsku dlouholetou tradici, stačí vzpomenout slavné knižní veletrhy nebo mnohé osobnosti vážné hudby, které v Lipsku působily, např. Johanna Sebastiana Bacha.
Následující část se věnuje již samotnému studiu na Lékařské fakultě Univerzity v Lipsku. Na úvod bych rád předeslal, že zájemci o pobyt Erasmus mohou najít podrobnější informace a praktické rady v brožuře, kterou zpracovali mí kolegové v předchozích letech a která je každoročně aktualizována. Tento dokument poskytuje Mgr. Pavel Kurfürst z Centra pro výuku cizích jazyků nebo RNDr. Marcela Bezdičková, Ph.D., z Ústavu normální anatomie.
Přihlašování ke studiu probíhá kombinovanou formou: po vyplnění on-line přihlášky je nutné odeslat všechny dokumenty také v tištěné podobě, a to včetně samotné přihlášky, studijní smlouvy (Learning Agreement), potvrzení o jazykové způsobilosti a o cestovním pojištění. Čistě elektronicky funguje naopak přidělování kolejí. O přidělení kolejí a účasti na přípravném kurzu rozhoduje vždy pořadí přihlášek, proto je zásadní odeslat vše co nejdříve. Informace o přihláškách lze získat na adrese http://www.zv.uni-leipzig.de/studium/studium-international/auslandssemester-an-der-ul.html. Informace o studijním programu poskytuje na vyžádání paní Antje Jähne ze studijního oddělení fakulty na adrese Antje.Jaehne@medizin.uni-leipzig.de.
Zimní semestr v Lipsku začíná v půlce října a trvá do konce února. Letní semestr začíná v dubnu a končí v půlce července. Studium na lékařské fakultě v Lipsku je rozděleno do tří hlavních bloků: 4 preklinické, 4 klinické a 2 praktické semestry. Naši studenti se mohou zúčastnit výuky kteréhokoliv z oborů vyučovaných v klinickém bloku nebo absolvovat praktickou stáž mimo rámec vypsaných předmětů. Zatímco němečtí studenti jsou na celý rok zařazeni do jednoho kruhu a posloupnost praktik je pro ně předem daná, mohou studující v rámci programu Erasmus kruhy libovolně střídat. Výuka zde probíhá ve třech klasických formách, tj. jako praktika, semináře a přednášky.
Praktika probíhají vždy v dopoledních hodinách a trvají 90 minut. Přihlašování na předměty probíhá individuálně, vždy po předchozím kontaktu se vedoucím výuky na daném pracovišti. Zamítnutí nebo přijetí se řídí pouze volnou kapacitou. Zásada je, že v jedné skupince studentů není nikdy více než 5 osob. V praxi ale toto pravidlo občas není tak striktní a záleží na vyučujícím, zda je nadpočetné studenty ochoten akceptovat.
Oproti praktické výuce jsou přednášky určeny pro celý ročník naráz. Jednotlivé předměty jsou přednášeny denně od 14 do 18 hodin v délce 45 minut. Předmět tvoří vždy souvislý blok, na jehož konci je písemná zkouška, která má podobu testu s 30 až 40 otázkami s mnohočetným výběrem a jedinou správnou odpovědí. Opakování je možné pouze tehdy, pokud určité procento studentů obdrží nevyhovující známku. V praxi je většina bloků koncipována na celý semestr, což má za následek, že v posledních dvou týdnech čeká na studenty několik testů v rozmezí několika málo dnů.
K výše uvedenému je nutné poznamenat, že přednášky a praktika (resp. semináře) probíhají na sobě zcela nezávisle, a tak studenti mohou praktickou výukou projít v zimním semestru, kdežto přednášku a zkoušku doplnit až v letním nebo naopak.
Samostatnou kapitolou jsou semináře tzv. „průřezových“ předmětů, které studenti absolvují v délce 45 minut vždy ve 13 hodin (tedy mezi praktickou výukou a přednáškovým blokem). Tyto semináře patří vesměs oborům komplementu nebo paraklinickým oborům. Jejich téma je většinou vázáno na právě probíhající praktikum, takže na praktika na gynekologické klinice navazuje bezprostředně např. patologický seminář zaměřený na gynekologické nádory nebo mikrobiologický seminář na téma gynekologických infekcí. K těmto průřezovým oborům patří také příslušné bloky přednášek se zkouškou. U těchto předmětů může nastat situace, že student absolvuje přednášky a zkoušku z daného oboru ve 4. ročníku, ale část seminářů teprve v 5. ročníku.
Zajímavým zpestřením pobytu v Lipsku je praxe na klinice v Univerzitní nemocnici. Jako přihlášku stačí odeslat e-mail příslušné sekretářce na zvoleném oddělení. V případě kladného vyjádření obdrží student po nástupu transpondér (elektronický klíč), sadu nemocničního prádla (které je možno podle potřeby měnit) a klíč od skřínky. Studentský spolek poskytuje všem stážistům navíc zdarma poukazy na obědy v nemocniční jídelně.
Samotná praxe probíhá obdobně jako v ČR. Studenti jsou zde například běžně využíváni k asistencím na operačních sálech, kromě toho se mohou podílet na veškeré činnosti na oddělení, včetně sestavování lékařských zpráv. Větší kompetence ale i zodpovědnost mají studenti 6. ročníku, kteří jsou zde povinni na jednom oddělení absolvovat minimálně čtyřměsíční stáž, a proto mají dostatek času na zácvik.
Při zařizování praxe je ovšem nutné počítat s tím, že je o stáže veliký zájem také ze strany německých studentů, proto se stážistů může na oddělení někdy sejít povícero. Moje osobní zkušenost byla taková, že jeden týden jsem absolvoval na oddělení jako jediný student, zatímco druhý týden nás bylo na jiném oddělení celkem pět mediků.
Zajímavou přidanou hodnotu tvoří německojazyčná odborná literatura. Díky velké poptávce je na německém trhu pestrá nabídka učebnic: od ucelených repetitorií pro klinickou praxi, přes rozsáhlé a podrobné monografie, až po kombinace obojího v jednom. Knihy sice není možno oficiálně nikde kopírovat, ale mnozí němečtí studenti jsou vstřícní a „zapůjčují“ své elektronické verze. Zvláště užitečné jsou k přípravě ke zkouškám v Německu, protože nemá smysl se učit z českých učebnic a potom se marně pokoušet překládat otázky u testu. Na druhou stranu při troše snahy jde překládat opačným směrem, a tím s pomocí německých učebnic zacelit trhliny v české literatuře.
Nevýhodou je však relativně vysoká cena těchto knížek (stejně jako u nás), alternativou je zapůjčení v místní knihovně, která je pro tyto případy dokonale vybavena.
Z výše uvedeného konceptu vyplývá, že výuka zahraničních mediků probíhá za účasti německých studentů. To si klade větší nároky na znalost odborné němčiny, protože zde není prostor na komunikaci v angličtině. Kromě jedinečné příležitosti ke zdokonalení jazykových dovedností je to však také jediný způsob, jak skutečně srovnat kvalitu výuky s domácí univerzitou. Kupříkladu z pohledu organizace a náplně, je úroveň praktik v Lipsku vyváženější, jelikož organizace praktik je standardizována na úrovni fakulty. Témata veškerých praktických cvičení u lůžka jsou předem daná ještě před začátkem semestru. Studenti se je dozví ze svých stážových sešitů, které slouží mimo jiné ke kontrole prezence a k záznamu hodnocení teoretických znalostí. Pro německé studenty je kurikulum 4.-5. ročníku seskupeno do 2 chirurgických a 2 interních semestrů, přičemž každý semestr odpovídá jednomu sešitu. Součástí sešitů jsou také organizační pokyny, kontakty na vyučující a často také výčet okruhů požadovaných k teoretické přípravě. Některé kliniky nabízejí studentům navíc průvodce (v elektronické nebo tištěné podobě) obsahující i základní teoretickou přípravu.
Lékaři, kteří se mají o studenty během praktik starat, mají tuto dobu většinou vyhrazenou plně pro studenty. Je ovšem třeba říci, že se občas i zde projevuje neduh známý z naší fakulty, kdy lékař je nucen věnovat se spíše zdravotnické dokumentaci a studenti část praktika jen postávají. To platí v Lipsku ale spíše pro smluvní pracoviště, v univerzitní nemocnici byly prostoje výjimečné.
Můj osobní názor na výše uvedený systém je ovšem nejednoznačný: na jednu stranu oceňuji snahu přiblížit klinické a paraklinické obory, na druhou stranu ovšem považuji disociaci přednášek a praktik nebo písemné zkoušky za velmi nešťastné prvky degradující celou výuku. Jako jediný racionální důvod jsem schopen přijmout to, že takový systém je organizačně snáze zvládnutelný, uvážím-li dvojnásobný počet studentů oproti naší olomoucké fakultě.
Tyto vady možná kompenzují souborné celostátní zkoušky po 2. a 6. ročníku. Ty mají podobu testu, který je připravován a vyhodnocován nezávislou státní organizací. Součástí druhé zkoušky je i ústní část, která je v kompetenci fakulty. K dobru systému je třeba rovněž přičíst, že celý 6. ročník je koncipován jako 12měsíční praxe rozdělená do 3 stáží: chirurgické, interní a ve volitelném oboru. Na rozdíl od českých studentů má tak německý medik dostatek času, aby si osvojil základní praktické dovednosti a naučil se pracovat se zdravotnickou dokumentací. Díky tomu jsou zde medici často pověřováni zcela samostatnými úkoly a na mnohých odděleních jsou nepostradatelnou pracovní silou, která odlehčuje administrativní zátěž lékařů. Proto také není divu, že mnohé nemocnice studentům za jejích práci vyplácejí mzdu.
Podstatným prvkem zahraničního pobytu by mělo být vždy studium jazyka. Pro české studenty může být (ne)znalost němčiny rozhodující při volbě budoucího zaměstnavatele. Lipská univerzita vychází naštěstí v tomto ohledu všem studentům programu Erasmus vstříc: prostřednictvím instituce Studienkolleg Sachsen (http://www.uni-leipzig.de/stksachs/) nabízí širokou škálu kurzů němčiny pro cizince. Ty jsou zaměřené buď na gramatiku, konverzaci, psaní odborných textů, výslovnost, nebo jako univerzální intenzivní kurzy (3krát týdně 4 vyučovací hodiny). Na konci intenzivních kurzů s cílovou úrovní C1 je možno složit zkoušku DSH, která při získání známky 2 nebo 3 umožňuje studium na univerzitách v Německu. Zkouška stojí cca 100 Eur, je tedy asi dvakrát levnější než zkouška Goethe-Zertifikat C1. Nejlepší na tom všem ale je, že všechny tyto kurzy jsou zdarma!
Ubytování v Lipsku je možné v zásadě dvojího typu: koleje nebo privát (Wohngemeinschaft, neboli WG). Cena kolejí se pohybuje od 165 eur měsíčně, vždy se jedná o jednolůžkové pokoje (mimo apartmány pro rodiny), dva nájemníci sdílí kuchyňku a sociální zařízení. Koleje jsou vybaveny dalšími službami, nachází se zde např. společenská místnost, prádelna, úschovna kol, burza nádobí apod. Několik bloků kolejí je umístěno v bezprostřední blízkosti nemocnice, jejich hlavní výhodou je tedy ideální poloha.
Bydlení na privátě má oproti tomu jiné klady. Hlavní výhodou je neustálý kontakt s německými studenty a z toho plynoucí rychlé zlepšování jazykových dovedností. (bohužel nelze spoléhat jen na krátké konverzace v nemocnici s neustále se střídajícími skupinami mediků). Kvalita WG je různá, stejně jako jejich cena. Naštěstí na různých internetových stránkách se nové nabídky objevují prakticky denně.
Systém menz funguje v Lipsku podobně jako v Olomouci s tím rozdílem, že lipská fakulta má k dispozici vlastní menzu v areálu nemocnice. Kvalita a výběr jídel je vynikající, a srovnám-li je s mými posledními zážitky z českých menz, měl bych v Lipsku hovořit spíš o luxusních restauracích. Přitom hlavní jídlo jde pořídit již od 1,50 eur, což je cena studentských jídel i u nás.
Lipsko je velice snadno dosažitelné vlakem i po silnici. Doporučuji využít slevových nabídek Deutsche Bahn a nakupovat zde i jízdenky do Česka. Existuje také bezvadně fungující spolujízda (http://www.mitfahrgelegenheit.de).
Město samotné má velmi hustou a promyšlenou síť tramvajových linek, studenti je mohou zdarma využívat automaticky o víkendech a v pracovní dny večer od 19 hodin. Ovšem často nejrychlejším a nejlevnějším dopravním prostředkem je kolo. Těch se pohybuje v Lipsku obrovské množství, tomu odpovídá i sofistikovaná síť cyklostezek a stojanů na kola (také u menz, knihoven, nemocnic atd.)
Kromě typických volnočasových aktivit, které zapadají do běžného studentského života, lze volný čas v Lipsku využít i smysluplně. Ze své osobní zkušenosti mohu doporučit podání přihlášky na jednu z četných vědeckých institucí, např. Max-Planck-Institut für Kognitions- und Neurowissenschaften (http://www.cbs.mpg.de). Konkrétně tento institut nabízí neplacené stáže o minimální délce 8 týdnů, přihlášky lze podávat ve čtvrtletních intervalech, vždy půl roku předem. Dále bývají podle potřeby vypisována placená místa pro pomocné studentské síly. V neposlední řadě je možno se také zúčastnit výzkumu jako proband a za každou hodinu experimentu obdržet 7,5 eur.
Z typických volnočasových aktivit musím ovšem zmínit cyklistické výlety k jezerům vzniklým zatopením bývalých hnědouhelných dolů. Celé průmyslové okolí Lipska se totiž postupně proměňuje v obří rekreační zónu, kde není nouze o malebná zákoutí a krásné výhledy na okolní krajinu.
Díky relativně štědrému stipendiu (408 eur měsíčně) není problém uhradit běžné náklady na ubytování nebo stravu. Finanční náročnost ovšem stoupá výrazně při cestování nebo při častějším využívání služeb.
Z povinných předmětů 5. ročníku jsem v Lipsku neabsolvoval pouze epidemiologii, infekční a sociální lékařství. Ty jsou vyučovány formou průřezových předmětů (viz výše) a jejich semináře kolidují jednak z jazykovými kurzy, jednak se sebou navzájem (jsou zařazeny do různých ročníků). Jejich absolvování není teoreticky nemožné, vyžaduje však velmi pečlivé plánování. Kromě toho jsem také v Olomouci splnil státní zkoušku z pediatrie, což je dáno našimi platnými právními normami. S uznáním ostatních předmětů na základě Transcript of Records nebyly jinak žádné potíže. Určitý počet kreditů kategorie C je možno získat také za jazykové kurzy.
Závěrem mohu vše shrnout snad jen takto: pobyt v Lipsku byl nesmírně obohacující zkušeností, která mi otevřela nové obzory. Je to především místo, kde se všichni k sobě chovají mile a hlavně korektně, a kde se profesionálně chovají dokonce i studenti. Je to také město, které zná svou cenu, pečuje o sebe a rozvíjí se, stejně jako jeho obyvatelé. Dlouhodobý pobyt v zahraničí je také snad jediný způsob, jak se zbavit ostychu při mluvení cizí řečí. Myslím, že Lipsko a Německo by mělo být inspirací pro každého z nás, a proto mohu tuto stáž všem zájemcům jen doporučit!