Jméno účastníka: Šárka Mrázková
Termín: srpen 2011
Pro svou srpnovou výzkumnou stáž jsem si vybrala Litvu/ Vilnius, a to hlavně proto, že to zatím není turisty přeplněná země a lákalo mě být první z těch, kteří budou mít možnost jí poznat. Věděla jsem předem, že Litevci považují mě blízký basketbal za důležitou součást své kultury a že si zemi každý, kdo ji kdy navštívil, moc pochvaloval.
Doprava: Do Litvy se dá dostat letecky, autobusem i vlakem. Osobně jsem si vybrala leteckou dopravu. Letěla jsem s polskou společností LOT Airlines (přes invia.cz), jejíž letenky vyšly nejlevněji. Z Prahy s přestupem ve Varšavě jsem v květnu sehnala zpáteční za cca.5000,-. Dále do Vilniusu létají i Czech Airlines, které jsou jen o pár stovek korun dražší a létají přímo. Autobusovou dopravu zajišťuje společnost EcoLines, jízda trvá 20 hodin (Z Prahy a Hradce Králové) a zpáteční jízdenka vyjde na 2500,-. Vlaková doprava je složitější, do Varšavy spoj bez problémů vlakem EC/IC cca.4 hodiny z Ostravy, cestu dále se mi nepodařilo zjistit.
Litva, Vilnius: Přírodu má Litva nádhernou, je plná lesů, parků, jezer a ptáků. Taky jako my se Litevci k euru moc nemají, proto se zde stále platí Litasy, jeden Lit je cca.7,40 Kč. Mluví se zde litevštinou, která by se dala přirovnat k několika jazykům najednou. Je složitá, ale časem se z ní dají základní slova pochytit. Místní jsou přátelští, mentalitu mají kvůli hodně podobné historii srovnatelnou s naší. Anglicky mluví většina mladší generace, ze starších záleží, na koho natrefíte (je to asi jako u nás). Rozhodně se zde domluvíte Ruštinou a na jihu Litvy a ve Vilniusu i Polštinou! Teploty v létě jsou srovnatelné s těmi v ČR, mnohem více zde ale prší, v létě téměř každý den. Na to je se třeba připravit. Nám sprchlo během srpna asi jen 3-4 dny, i to se může stát, ale místní to přirovnávali skoro k zázraku:) Litevci milují basketbal a je to vidět na každém rohu. To jak ho vnímají se nedá přirovnat k Čechům a jejich postoji k jakémukoliv sportu. Vilnius je krásný, rozlehlý, historický i moderní. Jeho Staré město mi uhranulo. Co se cen týče, je zde srovnatelně nebo levněji, než u nás. V hypermarketech najdete mnohem větší nabídku produktů, hlavně pečiva a zeleniny a pokud si nevyberete nějakou exkluzivní restauraci, hlavní jídlo i s nápojem v centru města vás vyjde do 120,-. Ovšem čepované pivo, které je výborné, je mnohem dražší než u nás, půllitr cca.za 50,-.
Praxe: Absolvovala jsem ji na oddělní genetiky v nemocnici Santariškiu Klinikos. Během mé stáže jsem se dostala do laboratoří Molekulární genetiky, Biochemické Genetiky, na oddělení Genetického poradenství a Prenatálního genetického poradenství a měla jsem možnost spolupracovat s významnými lidmi ve tomto oboru. I když v tu dobu na oddělení měla velká část lékařů dovolenou, má tutorka mi sestavila více než zajímavý program tak, že jsem se podílela nejen na výzkumu rakoviny prsu, ale také jsem měla možnost poznat, jak zde probíhají ostatní genetické výzkumy. Místní lékaři byli velice přístupní a ochotní, většina mluvila anglicky na dobré úrovni. Veškeré laboratorní a klinické postupy na každém oddělení mi byly pečlivě vysvětleny, několikrát ukázány, veškeré otázky k tématu mi byly ochotně zodpovězeny. Když na mám oddělení nebyla práce, měla jsem možnost se jít podívat i do jiných částí nemocnice, a tak jsem např. měla možnost asistovat. u operace myxomu srdce. Místní lékaři a asistenti mi vycházeli maximálně vstříc. Když zjistili, že studuju zubní lékařství, nabídli mi knihy a jiné materiály týkající se genetických vad s projevy v dutině ústní, na hlavě a krku a na toto téma se mnou ochotně diskutovali. Stáž byla zajímavá a nakonec měla mnohem větší přínos, než jsem očekávala.
Ubytování: Bydleli jsme na kolejích pro zahraniční studenty na Senoji Plytine. Na buňce byly dva pokoje, po třech a dvou lidech se společným (velmi jednoduchým) sociálním zařízením, kuchyňka na patře. Byly srovnatelné s našimi kolejemi (před renovací), jedinou nevýhodou byla vzdálenost od nemocnice i centra, cestovalo se autobusem nebo trolejbusem asi 30-40 minut. Za měsíční poplatek 17 Litas bylo možné připojit se k WIFI.
Stravování: Stravovali jsme se v nemocniční jídelně, která spíš připomínala malou kavárnu. Od litevské IFMSA (LiMSA) jsme dostali na celý měsíc 20 kuponů v hodnotě 10 Litas každý. Za tu cenu se dalo koupit hlavní jídlo a polívka nebo pití nebo sladké pečivo. Když jste si chtěli dát více, museli jste si cca.2 Litas připlatit. Porce zde dávali rozhodně menší než kdekoliv v restauraci.
LiMSA a Social program: Celý Social program jsme si hradili sami, ale rozhodně se nemusíte bát,že byste přišli na mizinu, jako v jakékoliv evropské zemi. Musím všechny naše Contact Persons moc pochválit, starali se o nás perfektně (což nemohla říct o těch svých červencová skupina). Má CP se mnou začala intenzivně komunikovat přes emaily dříve, než mi přišlo oficiální potvrzení o stáži a na mé dotazy vždy odpověděla maximálně do pár dnů. Vyzvedla mě na letišti a autem odvezla na koleje (ale ne všichni měli takové štěstí). Ve volném čase jsme hodně cestovali, k moři, do Lotyšska, Estonska, Helsinek, po okolí Vilniusu. Přes týden jsme téměř každé odpoledne a večer trávili ve městě (bowling, karaoke, koncerty apod.).Naprostou většinu nám zařizovali CP a rozhodně to stálo za to. Nesmíte si zapomenout ISIC, na MHD a i jinou dopravu je s ním až 50%sleva. Naši skupinku incommings tvořilo 19 lidí (většinou ze střední a východní Evropy, ale i Italové, Portugalec, Turci a Američanka). Musím říct, že jsme si všichni perfektně sedli, což byla polovina úspěchu. Co se programu týče bych se mohla hodně rozepsat, takže při bližším zájmu mě kontaktujte .
Na závěr: Jestli bude tento rok možnost opět do Litvy jet, doufám, že si Litvu nějaký student vybere, a ne že na něj „zbude“. Ten měsíc mi dal hodně- zajímavé informace a zkušenosti, spoustu nových přátel, cestování, zábavy. Určitě budete taky nadšeni a můžu se zaručit, že po měsíci budete anglicky i přemýšlet (teda aspoň na pár dní:) V případě dotazů nebo fotek neváhejte psát: sarka.mrazkova@seznam.cz