Jerevan, Arménie

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Radovan Žižka

Termín: srpen 2011

Cesta: Jediná rozumná možnost, jak se dopravit do Arménie je využít možnost leteké dopravy. Z přímých spojů co se týče ceny vyhrává LOT a jeho spojení Varšava-Yerevan, které se pohybuje okolo 8000Kč, dále následuje Praha a Vídeň se srovnatelnou cenou cca 10.500. Kromě přímých spojů je možnost využít Aeroflot a využít malinkou zajížďku do Moskvy. Cena bývá někdy i příznivější než výše zmíněné, bohužel strávit osm hodin čekání na přestup asi není zrovna dvakrát příjemné. Zajímavé je, že ceny letenek se postupně snižovaly. Osobně jsem zvolil let s ČSA.

Přijetí a ubytování:  Po velmi příjemném přijetí ( z mé strany určitě, protože jsem nevěřil, že mě někdo vyzvedne v 5 hodin ráno, zvlášť když mi nikdo neodpověděl na mé maily ) jsem byl zavezen na koleje. Koleje pro zahraniční studenty se nachází asi 30 minut pěšky od centra na ulici Davit Anhagh. Z kolejí je krásný výhled na celý Yerevan a pokud je i dobré počasí tak i na Ararat a jeho menšího brášku ( což zrovna tak moc často není ). Na patře se nachází dvoje záchody a dvoje sprchy, nicméně po podstatnou část našeho pobytu byla polovina sociálních zařízení zavřena kvůli blíže nespecifikované závadě. Největší nevýhodou byla nepřítomnost ledničky a jakéhokoliv vybavení kuchyňky. Oproti tomuto bylo menší nevýhodou nepřítomnost internetu na kolejích, která se dala snadno vyřešit navštívením internetové kavárny bez kafe, kde jedna hodina stojí cca 15Kč.

Město: Yerevan je hlavní město Arménie rozlohou a počtem obyvatel podobný Praze a jak Arménci hrdě skoro na každém kroku říkají, je o 29 let starší než Řím. Hlavním centrum celého města opera a její okolí. Jedna se o velmi příjemnou nakupeninu kaváren, barů a obchůdků, kde to žije téměř nonstop. Většina obchodů má otvírací dobu 8:00 – 1:00 a zbytek jsou nonstop. I přes velká horka nikdy nebudete mít žízeň, protože skoro na každém druhém kroku je „pulpulak“ – fontánka s neustále tekoucí vodou. Další specialitou Yerevanu jsou maršrutky alias místní svérázný dopravní prostředek. Jedná se povětšinou podomácku přestavěné transity. Fungují na principu „nastup – doufej, že jedu tam kam chceš – zaplať 100 dramů při výstupu“. Neexistuje žádná kompletní mapa jejich tras, takže je nejvýhodnější držet se osvědčených čísel. Přímo z kolejí jezdí maršrutka číslo 98, s kterou se dostanete do nemocnice Heratsi ( též známá jako první ) a na Vernisáž ( velké víkendové tržiště). Další zastávka je asi 100 metrů od kolejí a z ní se dostanete pomocí linek 38,76 a 118 k opeře. Bohužel ve špičce se z maršrutek stává „kamasutra maršrutka“. Tento název získává díky neuvěřitelnému propletenci těl, kdy se svými končetinami dostáváte na naprosto netušená místa.

Stáž: Svou měsíční stáž jsem strávil na oddělení maxillo-faciální chirurgie. Bohužel moje stáž byla poznamenaná dvěma faktory. Prvním bylo období dovolené, které je od půlky července do konce srpna. Tudíž zde nebyli téměř žádní doktoři a řešili se převážně úrazy. Druhým faktorem byla přestavba, kterou celé oddělení podstupovalo. Celé oddělení bylo přestěhováno do provizorních podmínek ( jeden velký sál a jedna ambulance ). I přes tuto nepřízeň osudu se mi naskytlo pár zajímavých případů převážně z oblasti traumatologie střední etáže.Doktoři byli příjemní a rádi zodpovídali moje všetečné otázky. Anglicky umí zhruba ¾ oddělené, tudíž s komunikací nebyl problém.

 Nutno podotknout, že ona téměř dvouměsíční dovolená se týká pravděpodobně pouze chirurgických oddělení ( podobně to probíhalo na ortopedii a všeobecné chirurgii )

Chléb a hry: Socialní program dělal čest svému jménu, protože byl vskutku sociální. Jednalo se o jeden na místní poměry předražený výlet do vyhlášeného horského letoviska, které postavili pro sovětské olympioniky. Po tomto výletu už s námi nikdo nekomunikoval. Nicméně v okolí Yerevanu a i přímo v něm je dostatek míst, která stojí za vidění a pokud se vás sejde dobrá skupina ( jako se u nás sešla ) je vcelku výhodné si pronajmout vlastní maršrutku. I přesto je hromadná doprava stále levnější.

Stravování:  V Card of acceptance nám bylo sděleno, že nám bohužel nemohou zajistit jídlo, ale bude nám zajištěno kapesné. Po příjezdu nám bylo vysvětleno, že kapesné nedostaneme, protože žádné peníze pro nás nemají. Naproti kolejím se nachází solidní arabská jídelna, kde se hlavní jídlo dá pořídit za cca 35kč. Ceny v obchodech jsou víceméně menší než u nás ( hlavně zelenina, některé druhy ovoce, některé sýry, vodka, zmrzlina ),  ale hlavně masné výrobky a veskrze dovozové potraviny jsou nepatrně dražší. Ve městě se dá v bistrech pořídit chutný oběd za zhruba 30kč.

Závěrem:  Velkou škodou bylo, že jsem zažil jen pár dní plného provozu oddělení. Velkým přínosem bylo pro mě oprášení některých starších diagnostických metod ( především různých radiologických projekcí ), které se u nás už moc nepoužívají. Někteří z chirurgů měli poměrně vlažný vztah k dodržování pravidel asepse , takže velkým přínosem pro mě bylo vidět některé komplikace a uvědomit si důležitost těchto pravidel. Každopádně lidský přínos této stáže byl pro mě větší než medicínský.