Sobral, Brazílie

Klinická stáž IFMSA

Jméno účastníka: Tereza Vavrečková

Termín: srpen 2010

Cesta:

Do Sobralu se cestuje na dvě etapy – letecky do Fortalezy a pak autobusem do Sobralu. Co se týče leteckých společností, je z čeho vybírat – TAP, TAM, Condor, Qatar Airways a mnohé další. Když začnete s nákupem letenek už v jarních měsících, přímé letenky se dají sehnat i pod 20 000 Kč. Naše cestování bylo poněkud krkolomné z důvodu pozdního potvrzení CA. Celková cena zpáteční letenky byla okolo 30 000 Kč. Navíc trasa nebyla zdaleka přímá. Praha – Barcelona (Wizzair) – Dauhá – Sao Paulo (Qatar Airways – tato špičková letecká společnost nabízí akční ceny, proto je dobré nabídky sledovat, bohužel se vždy musí přes Katar) – Fortaleza (GOL Airlines) – Sobral (autobusová společnost Guanabara). Celkově nám to zabralo krásné 3 dny. Největší problém jsme ale měli s brazilskými aerolinkami, neakceptují cizí platební karty a zabookování letenek online se nám podařilo pouze s pomocí jejich online služby, s kterou jsme se spojili asi až po dvou dnech snažení.

Přijetí a ubytování:

Na autobusovém nádraží nás čekala studentka Rachel, u které jsme první dva týdny bydleli (já a moje spolužačka Sára Vasiliu). Byl nám propůjčen jeden pokoj, který měl vlastní koupelnu a záchod. Všichni brazilci jsou velmi srdeční a ochotní, její rodina nebyla výjimkou, brali nás jako další členy rodiny. Bohužel jediná Rachel mluvila anglicky, tudíž jsme se snažili dorozumívat portugalsky, v některých případech jsme mluvili prostě česky a někdy to vyšlo. Zbylé dva týdny jsme bydleli v bytech místních studentů. Byty byly menší, každý student má svůj byt – ložnice, kuchyňský kout s menším prostorem, který představoval obývák (zde jsem spala v houpací sítí) a koupelnou. Koleje v Brazílii existují, ale nebyly nám doporučeny, jsou prý ve velmi špatném stavu.

Město:

Sobral je druhé největší město státu Ceará a je známý dvěma skutečnostmi – je tam nemocnice a je to nejteplejší místo státu Ceará (já mám pocit, že celé Brazílie). Teplota ve dne se pohybovala okolo 42°C, v noci kolem 20°C. Město je podobné Olomouci, jak počtem obyvatel, tak i statusem studentského města. O víkendech studenti mizí pryč, my poznali pouze 2 studenty, kteří byli přímo ze Sobralu. Město je ale také známé muzeem, kde bylo pozorováno první zatmění slunce (a následně prokázána teorie relativity). A samozřejmě ani v Sobralu nesmí chybět Vítězný oblouk!

Stáž:

Stáž jsem absolvovala na oddělení chirurgie a na urgentním příjmu ve veřejné nemocnici Santa Casa de Misericórdia de Sobral. Nemocnice nebyla z těch největších, ale byla plně vybavena a nabízela veškeré služby. Náš den začínal v 7:30 na lůžkovém oddělení, kde jsme se přidali ke  skupině studentů, s kterými jsme absolvovali vizitu. Zbytek dne jsme pak strávili na urgentním příjmu nebo na sálech, výběr byl zcela na nás. Když nebyla práce, mohli jsme jít na jakékoliv oddělení (my se jednou připletli k porodu, kde nám lékař oznámil, že si to dítě odrodíme – v tu dobu jsme ale ještě v ČR neabsolvovali potřebnou výuku). Z nemocnice jsme odcházeli okolo 6.hod. Brazilci ví, že výuka u nás je spíše teoretická, proto nás nechali dělat cokoliv – od zavádění kanyl, šití (spektrum poranění zahrnovalo převážně bodné a střelné rány a traumata z motocyklových nehod), intubace až po zmíněný porod.

Stravování:

Jelikož jsme bydleli v rodině, o jídlo jsme se prakticky nemuseli starat. Brazilci jsou velice pohostinní, jí hodně a často. Obědy jsme měli zajištěné v nemocniční jídelně a nesly se v duchu kuře na tisíc způsobů. Nesměly samozřejmě chybět fazole s rýží, těstoviny a ještě jedna příloha, jejíž původ nám nebyli schopni vysvětlit, tak jsme se museli spokojit s definicí – „sister of potatoes.“ Večeři nám buď přichystali doma nebo jsme vyrazili do místních restaurací. Když jsme si vyžádali něco typického, abychom poznali brazilskou kulturu, vzali nás na pizzu, sushi nebo arabskou kuchyni. Brazilci také milují sladké, tzn. kafe i čaj vždy s cukrem, sladké nápoje jsou sladší než u nás, pivo je taktéž sladké. Jinak ceny jsou srovnatelné s našimi (1 brazilský real = 11Kč).

Doprava:

My se dopravovali autem, tzn. že nás vždy někdo dovezl do školy i ze školy, nikde nás nenechali jít samotné. Další možností byla služba mototaxi (motorka), cena byla 2-3 realy (20-30Kč) za jízdu. Po Brazílii se dá nerychleji dopravovat letecky (společnosti GOL, TAM) nebo autobusem (Guanabara). Autobusová doprava je v Brazílii na velmi vysoké úrovni, já mohu doporučit společnost Guanabara (http://www.expressoguanabara.com.br)

Očkování:

Doporučení – hepatitida A+B, břišní tyfus, žlutá zimnice (každé okolo 1000Kč). Místní nám pak sice říkali, že to bylo zbytečné, ale v Brazílii nikdy nevíte, kam se všude dostanete.

Jazyk:

Nečekejte, že se v Brazílii domluvíte anglicky. V nemocnici angličtinu ovládali pouze 2 doktoři. Ze studentů mluvili plynně anglicky pouze ti, kteří někdy vyjeli na stáž do Evropy, tzn. cca 7 studentů. Já jsem si myslela, že to nějak se základy zvládnu, ale bylo to někdy obtížné. Proto je risk sem zavítat bez určité dovednosti portugalské konverzace.

Social program:

Social program byl dá se říci na nás. Jelikož jsme na stáži byli pouze tři – dvě Češky a Italka – cestovali jsme společně. Místní studenti nám doporučili zajímavá a dosažitelná místa (v Brazílii není nic blízko) a pomohli nám zařídit vše potřebné. My jsme se podívali na pláže Jericoacoara a Cumbuco, laguny ve státě Maranhao, do národního parku Ubajara a do Fortalezy (studenti z nás byli zklamáni, protože jsme bojkotovali návštěvu beachparku, který jsme podle nich prostě museli vidět). Přes týden jsme si čas řídili sami. Semestr byl v plném proudu, proto na nás nikdo neměl moc času, ale snažili se – šlo hlavně o seznámení s místními studenty a místním studentským životem (samba party, forro party,…).

Závěr:

Musím pouze doporučit. Tolik praxe jako v Brazílii jsem u nás nezažila. Plus krásná příroda, málo turistů a milí, ochotní a vždy se usmívající lidé (všichni mají buď krásný úsměv nebo rovnátka). Ráda zodpovím jakékoliv dotazy, kontaktujte mě na tereza.vavreckova@gmail.com