Jméno účastníka: Petra Langerová, studentka všeobecného lékařství

Termín: červen, červenec, srpen 2008

Úvodem:

Ráda bych se s Vámi podělila alespoň o některé zážitky a zkušenosti ze své pracovní stáže Erasmus v univerzitní nemocnici v Nottinghamu.

Pracovní stáže jsou na naší fakultě novinkou. Na rozdíl od studijních pobytů Erasmus jsem si zaměstnavatele musela „sehnat“ sama. Tedy vybrat si místo konání stáže a žádat o přijetí. Následovalo vyplňování mnoha formulářů, potvrzeni, dokumentů a podobně. Jen tak pro představu: Zaměstnavatele jsem začínala hledat v prosinci 2007 a poté následovalo půlroční vyřizování. Na stáž jsem odjížděla koncem května 2008, tedy po ukončení 5.ročníku.

Nottingham je velké univerzitní město v oblasti East Midlands. Cestovala jsem letecky do Londýna a následně autobusem do Nottinghamu a místní dopravou ke kolejím, kde jsem si zařídila ubytování. Začátky byly poměrně náročné. Přijela jsem sama do úplně cizího města, kde jsem neznala vůbec nikoho a vůbec nic. První věc, kterou jsem si hned na nádraží pořídila, byla mapa. Navíc jsem byla jedinou zahraniční studentkou na této stáži, a proto jsem si vše musela zařizovat sama a také se co nejdříve zorientovat, zjistit kdy kde kam a jak se mám dostavit, kde nakoupit potraviny a další potřebné věci, jak je to s místní dopravou, apod. Jelikož mají Angličané zcela jiné zásuvky, vybavila jsem se adaptérem. Můj laptop však stejně se zásuvnou spojit nešel. Velkým oříškem bylo jak zprovoznit počítač a také internet (přípojka na kolejích nebyla).  Když konečně vše fungovalo podle mých představ, připadala jsem si, jako kdybych dobyla Severni pól.

Překvapením pro mě také bylo, že lékaři v nemocnici nechodí v bílém, ale ve vlastním svátečním civilu. (To nebylo zrovna milé zjištění. Veškeré bílé oblečení včetně botů mi zabíralo skoro čtvrtinu kufru, a místo něho jsem potřebovala elegantní lodičky, sukně, halenky, kostýmky.)

Nástup do nemocnice probíhal ráz naráz. Dostavila jsem se dle plánu v pondělí ráno na místo svého působení, tedy na oddělení gynekologie. (Netřeba dodávat, že v tak obrovské nemocnici nebylo zrovna snadné ono oddělení najít:)) A pak už šlo vše velice rychle a hladce. Byla jsem zařazena do chodu na odděleních gynekologie, na porodnicich, na klinikách, v ambulancích, na operačních sálech a také do různých seminářů a kurzů. Zpočátku jsem jen sledovala práci lékařů, následně mi ale bylo umožněno jim i pomáhat. Také jsem vypracovávala zadanou projektovou práci a koncem svého pobytu vyučovala skupinku anglických studentů. Kromě oboru gynekologie a porodnictví jsem část své stáže absolvovala i na oddělení akutní medicíny.

Musím uznat, že Angličané jsou velice vstřícní, přátelští a nápomocní. Nesetkala jsem se se sebemenším zádrhelem a lékaři mě dokonce ihned a bez problémů přijali do svého kolektivu. Nutno však podotknout, že se ode mne vyžadovala iniciativa, píle a snaha, ale také velmi dobré jazykové znalosti všeobecné i odborné. Na to, že jsim cizinka, nikdo ohledy nebral.

V nemocnici jsem pobývala každý den od 8 do 17 hodin. Občas se operace protáhly, nebo byl na oddělení naléhavý případ, takže i déle. Ale nevadilo mi to. Práce mě bavila a prostředí bylo velice příjemné.

Co se týče stravy, bylo zpočátku náročné zvyknout si na převrácený jídelniček. Tudíž k obědu sendvič a až večer něco pořádného. Na kolejích byla kuchyňka, kde jsem si sama vařila, ale v případě nouze fungoval v nemocnici i bufet.

Počasí bylo..No prostě anglické. Pršelo, pršelo a zase pršelo. Zapomeňte na plavky, letní šaty, sandálky. Ikdyž je třeba podotknout, že Angličané jsou velice otužilí. Při teplotách, kdy  my chodíme ve svetrech a bundě, oni jsou schopni vyrazit ven v tílku a kraťasech.

O třech měsících života bych mohla psát ještě dlouho a vydalo by to minimálně na celou knihu. Toto ale má být jen taková malá „exkurze“. Pokud byste však měli jakékoliv dotazy, klidně se na mě obraťte, ať už na email nebo na mobil. (p.langerova@centrum.cz, 777605385).

Ptáte se, co mi stáž dala/vzala? Vzala mi jediné. Tři měsíce života – tři měsíce bezstarostných prázdnin, kdy jsem mohla odpočívat a užívat si volna a léta.

Ale dala mi toho mnohem více. A to nezapomenutelné tři měsíce. Získala jsem mnoho zkušeností, profesních i osobních, které si ponesu do dalšího života. Zdokonalila jsem své jazykové znalosti, seznámila jsem se s pracovní náplní lékařů ve Velké Británii, stala se součástí kolektivu gynekologického a porodního oddělení. Jsem opravdu vděčná, že jsem měla tu možnost tuto stáž absolvovat. Pokud bych měla vrátit čas zpět, neváhala bych ani vteřinu a do všeho se pustila znovu a se stejným odhodláním a odjížděla bych s úplně stejným nadšením.

Závěrem bych ráda poděkovala všem, kteří mi s uskutečněním stáže pomáhali a to Mgr. Marii Rakové, prof. V. Kolkovi, Doc. R. Pilkovi, svému zahraničnímu supervizorovi Dr. Peyton-Jones a dalším.

Byly to nezapomenutelné tři měsíce mého života.