Katánie, Sicílie, Itálie
Klinická stáž IFMSA
Jméno účastníka: Marie Procházková
Termín: srpen 2003
Dlouho jsem váhala kam, a protože už Itálii dobře znám, navzdory všem pověrám vyjela jsem si prověřit ostrůvek o 25 708 km2 ve Středozemním moři – Sicílii. A aby to na Etnu nebylo tak daleko, vybrala jsem si Katánii, kde jsem stážovala 4 týdny na interně v nemocnici Vittorio Emmanuelle. Dalším důvodem pro zvolení Katánie byly pozitivní reference ohledně organizaci stáží. Leckterá z mých očekávání se potvrdila, leckterá přibrala na síle.
Přiletěla jsem do Katánie s relativně decentním zpožděním, asi 40ti min. (létají linky Praha –Catania jednak přes Miláno a jednak přes Řím, obé za stejnou cenu). Při výběru druhé varianty si rezervujte v Římě dostatek času na přestup – letiště nemá nejmenší rozměry.
Kdy přicestuje také vaše zavazadlo je vždy velkým otazníkem. Dva sicilské gentlemany a jednou sicilskou slečnou v okýnku Bagagli (snad jediné lidské bytosti v celém příletovém traktu) už vůbec nevzrušuje neporovnatelně kvantitativně vzrušenější dav rozhořčených cestujících, dotazujících se na osud svých zavazadel. Za 24 hodin přiletělo i to moje.
Na letišti čekají vždy rozesmátí studenti s cedulí IFMSA a autem vás odpraví až k „hotelu“ přímo v centru Katánie na Via Etnea, dlouhé asi 3 km, vycházející z Piazza Duomo a táhnoucí se směrem k Etně.
Katánie je velké město (378 000), založené obyvateli ostrova Naxos roku 729 př. Kr. jako Katané. Připadla mi dost šedá, ne zrovna nejčistší, a trochu v čemsi připomínala některé z milánských ulic.
Po příjezdu do „hotelu“ Costa jsem zůstala vpravdě několik vteřin jako opařená a měla neutišitelnou chuť pokračovat v cestě. Pokoj pro dva vypadal dost špinavě, sešle, rozbitě, bez umyvadla, sem tam pavučinka a taky pavouček a klíč jen jeden. Časem vám to ale ani tak nepřijde. Z toho iniciálního šoku se rychle vzpamatujete. Najdou se tam ostatně i pokoje lepších kvalit. Během pobytu dokonce dvakrát týdně vytírali podlahu a byli moc milí.
Do menzy - na oběd a večeři je to asi jen l0 minut chůze. Podle mého mínění bylo vždy z čeho vybrat a taky vám denně mohou udělat pizzu, jakou tady rozhodně nemáte šanci potkat.
Studentů z celé Evropy i Jižní Ameriky přijelo kolem 40-ti. Celá banda sicilských mediků
i jejich přátel ne-mediků (v novém složení oproti loňskému létu) byla až neuvěřitelně a neunavitelně hyperaktivní a obětavá. Již od prvního dne byl stále nějaký program a pak prakticky každý další den jakbysmet. Ne že by měli stále předem něco připraveno, to rozhodně ne, ale budou pořád kolem vás. Na ony čtyři týdny se zkrátka stanete jejich vlastním alter egem, anebo spíš oni vaší šedou eminencí, jež vás věrně doprovází neuvěřitelným krupobitím nejrůznějších party s nejrozmanitějšími přívlastky v těžce americkém stylu. Takové malé velké zakuklené sicilské Beverly Hills.
Zorganizovali i pár výletů, z nichž si prim podržela rozhodně Etna. Jste-li zvyklí se v cizině pohybovat spíše sami, hodně cestovat a chcete-li toho opravdu hodně vidět, možná se tomuhle vodění za ručičku raději budete mít tendenci někdy spíš vyhnout. Dozvíte se a uvidíte pak totiž zřejmě víc, a taky utratíte míň.
Byli tací (téměř většina), kteří ji v Katánii nikdy nespatřili. Na straně druhé měli-li byste strávit hromadu času někde, kde vám to nic nedá, možná to nebyla ta nejnešťastnější volba. Studenti vám ukáží cestu první den a představí vás hlavě oddělení. Nebudete-li spokojeni s volbou oddělení, pokusí se domluvit vám to, po čem vaše medické srdce touží.
Většinou se začíná až několik dní po příjezdu. Mě upíchli na interně na jedné z nejstarších nemocnic Katánie. Zatímco první dny jsem si zvykala na sicilský dialekt, v nemocnici mi došlo, že prosté staré babičky na mě huhlají speciálními katánskými patvary. Zprvu se zdály nerozluštitelné, ale pak se vaše ouška trochu zacvičí. Tahle nemocnice už skutečně pamatuje hodně, především co se týče vybavení (archaické tonometry, obrovské pokoje, ...), ale doktoři jsou převážně milí a ochotní vysvětlovat a věnovat se vám. Záleží hodně na vašich znalostech, jazykových schopnostech, přístupu a zvědavosti. Nemluví-li váš jazyk po italsku, kupodivu (ve srovnání s jinými končinami Itálie) jsem byla překvapená – většinou není problém najít někoho s dobrou angličtinou.
Nejblíže narazíte (ještě v Katánii) na tzv. Spiagga Nera – černou pláž s lávou, dvě zastávky tamním minimetrem. Jinak si můžete lebedit na písčitých plážích asi 20 minut jižně od Katánie autobusem či opačným směrem na zhruba stejně vzdálených útesech v Aci Castello (tzv.Scogliera).
Tak o tomhle byste rozhodně měli něco vědět. Připadlo mi to natolik automatickou součástí sicilských ne-švarů, že chybělo jen malinko a vůbec těchto pár důležitých vět nespatřilo světlo Holubníku.
Tohle heslo vdechne onu pravou atmosféru celému vašemu pobytu, disponuje silou dogmatu a je patřičně důsledně a s respektem dodržováno.
Je-li domluven a stanoven sraz na osm večer, počítejte fakticky s odsunem nejdříve v deset, o půl jedenácté resp. v jedenáct až o půlnoci. Jste-li v této oblasti vnímavější, polechtá vám to zřejmě trochu nervy.
Ačkoli se mluví o nakažlivosti „sicilian time“, nemocnice, menza a jízdní řády vzdorují neposkvrněny.
Mimo tento sicilian time existuje pak ještě tzv.“Costa time“. Jde vlastně o zběhlou a umocněnou variantu sicilian time, kdy ignorovaná časovost už naprosto nehraje roli, pozbyla definitivně hlasovacího práva a poradního hlasu, časová dimenze zůstává nevymezena a jediným blíže určitelným časovým mezníkem je doba okolo jedné hodiny v noci, kdy se počínají rozjíždět party na pokojích v „hotelu“ Costa.
A co neopomeňte - pár typů pro vaše zorné pole
V Katánii : např. Piazza Duomo, Giardino Bellini, Duomo, Castello Ursino.
Podél pobřeží : severně ke Katánii náležející Aci Castello a Kyklopské ostrovy, Aci Reale, Aci Trezza, rozhodně15 km vzdálenou půvabnou Taorminu.
Směrem na jih třeba 32 km starobylé barokní Noto a Syrakusy.
Pak Agrigento, Palermo, Raguza, Cefalu, Lipari – dle některých domorodých je prý daleko nádhernější ostrov Favignana - nevím, já ji neviděla, to byste museli až k západnímu pobřeží Sicílie.
A samozřejmě Mongibello (3343) = Etna ( z it.monte + arabsky giabal = vrchol) severozápadně od Katánie, která se na vás poprvé podívá hned po opuštění letištní haly.
O Italech se toho praví mnoho. Určitě to znáte. Pro mě od toho léta Italové jsou Italové a Siciliáni Siciliáni, nikoli Italové . Cítím rozdíly. Jeďte si to posoudit sami. Bezesporu potkáte dost zajímavých lidí, zažijete si sicilské pojetí a výklad slova „l‘ospite“ (host), ochutnáte sicilskou obětavost, přátelskost, emoční hypertrofii a emoční bouře stejně jako třeba na straně druhé i trochu oné pověstné sicilské povrchnosti. Asi jako všude nebo možná i o trochu víc. Zajeďte si to pocítit na vlastní kůži.