Lisabon, Portugalsko

Jméno účastníka: Lenka Zahálková

Termín: léto 2002

Jsem Lenka ze 6. ročníku a Portugalsko byla druhá země, kam jsem se s IFMSA po Slovinsku  podívala.

Lisabon mě hrozně mile překvapil, řekla bych, že má svou atmosféru, aniž by město bylo tak okatě připravené na návštěvu turistů. Budete procházet spoustou úzkých uliček, kterými jezdí staré tramvaje, nad hlavou kovová zábradlí balkónů a sušící se prádlo, trochu špína, ale všude živo. Výborným vynálezem jsou pastelárie-něco mezi kavárnou, cukrárnou a bufetem, kde vám udělají čerstvou housku, jako kdyby vám ji chystala maminka nebo si můžete dát koláček a zpříjemnit si tak den. Na město se dá podívat z ochozu hradu sv. Jiří, který je na návrší ve staré části nebo jinak z 80 m podstavce od nohou sochy Krista, která stojí za řekou Tejo, už vlastně mimo Lisabon. Dá se tam dorazit lodí nebo po mostě 25.Avrila, který připomíná Golden Gate. Celkem netradiční a všudypřítomnou portugalskou ozdobou jsou azulejos-kachličky, které obkládají i celé domy a ve mně občas vyvolávaly dojem, že nestojím na ulici ale v koupelně. Azulejos mají i svoje muzeum. Kromě starého města má Lisabon i moderní areál Expa z r. 98, kde se můžete zajít podívat do oceanária a najdete tam taky spoustu diskoték. Je odsud vidět i nový asi 20 km dlouhý most Vasco da Gammy. Jako každé hlavní a velké město dává možnost výběru co se týká typu klubů, diskoték, hospod nebo  obchodů. O všech pozoruhodnostech se ale určitě dočtete v průvodci, takže to berte jen jako pár mých dojmů. Dopravovat se dá rychle metrem, kde potkáte spoustu barevných, tak jako jinde ve městě.

Nemocnice St. Maria vás možná trochu zklame, sama budova vypadá starší než ve skutečnosti je a není taky  moc udržovaná. Dala by se přirovnat k olomoucké I. chirurgii, ale má i nové části, některé operační sály zase spíš připomínají Chicago Hope. Jeden Ital vyprávěl po prvním dni na chirurgii, vtípky o zlatém stafylokokovi, kterého potkáte běžně na chodbě, jak kráčí ruku v ruce s doktorem a rozebírá s ním pacienta. Trošičku si zapřeháněl, takže se nebojte. Mě udivovalo, že i v nemocnici odhazují kuřáci, kterých je v Portugalsku hodně, cigarety na zem, na konci dne se všechno uklidí, ale stejně. Doktoři z neoperačních oborů chodí v civilu a bílém plášti, nosí boty i na sál, jen si na ně nandají návleky. Celkově všichni působí míň zaměstnaně a vystresovaně, často míří do kantýny nebo kouří, ale nemyslím, že by to bylo na úkor pacientů.

Sama jsem byla hlavně na porodnici a trochu i u gynekologických pacientek. V době mé návštěvy se na gynekologii malovalo, a tak byly operace přesouvány na odpoledne. To jsem ale měla jinou představu, o tom , co budu dělat, ale několik jsem jich viděla. Vybrala jsem si tuhle kliniku, abych si splnila prázdninovou praxi, taky protože jde o operační obor a nebude tolik potřeba mluvit portugalsky. Díky změnám na oddělení jsem viděla hlavně porody, SC, nějaké UZV, návštěva gynekologické ambulance mi moc prospěšná nebyla, jen jsem se vyděsila poté, co jsem vyšetřovala pacientku, aniž bych tušila, že je HIV +. Mluvilo se portugalsky a doktoři měli moc práce, než aby mi něco objasňovali anglicky. Vůbec se ukázalo, že domluvit se dá anglicky s menší částí doktorů, ale nemůžu říct, že by nebyli ochotní. Zkrátka vaše spokojenost bude záviset na tom, co si domluvíte, na osobě konkrétního doktora, na oboru, který si vyberete. Vím, že Švéd Frederik jezdil se záchrankou a byl moc spokojený, Ital Roberto se zase klidně nechal zavolat v noci, aby se podíval na neurochirurgickou operaci, která ho zajímala.

V nemocnici najdete taky počítačovou učebnu asi s 15 počítači, ale nebývá o ně moc velký zájem, tak vám snad na vyřízení pošty bude stačit.

Bydlela jsem na koleji v ulici Filipe Folque, kolej byla malá, pár pokojů, ale ubytovali nás tam všechny, tak jsme se lehce domlouvali, kam večer zajdeme nebo jsme jen zůstali ve společenské místnosti. Noční život začíná asi kolem půlnoci, tak se připravte na úpravu svých biorytmů. Pokoje jsou po 2 nebo po 3 a možná se vám bude hodit nějaké základní nádobí z domu.

Kantýna, kam jsme chodili, nebyla daleko od nemocnice, nabízela občas překvapivé kombinace jídel, ale dalo se vybrat, nefungovala o víkendech a mohli jsme chodit na obědy i večeře.

Z místní IFMSA nás měla na starosti prvačka Marta, která byla milá, mluvila dobře anglicky, ale byla na všechno sama, pomáhala nám vyřizovat věci hlavně ze začátku a pak jsme ji už moc neviděli. Můžete počítat, že vás někdo počká na letišti. O víkendech nebyl naplánovaný žádný program, ale ukázalo se, že to nevadí.

Lisabon má výhodnou polohu, aby se dalo podívat na kteroukoli světovou stranu. Někteří si půjčovali auto, my Češi jsme jezdili autobusem, což je obvyklejší než se přepravovat na větší vzdálenosti vlakem. Většina jsme mířili do Porta, kde jsou známé vinné sklepy, přístav, sympatické nábřeží, zkrátka stojí za to se tam podívat. Po cestě se dá prohlídnout Coimbra, menší historické město s navštěvovanou univerzitou. Dalším cílem výletů bylo Algarve, známá turistická oblast na jihu, kde jsem já sama nebyla, ale podle vyprávění ostatních tu najdete hlavně pláže, diskotéky a moře si v teplotě nezadá s tím, které vyzkoušíte u Lisabonu. Se spolubydlící jsme se taky vypravily do Évory, městečka v oblasti Alentejo, která vypadá jinak než sever a oblast kolem Lisabonu, jsou tu hranaté bílé domky, žluté pláně, sem tam nějaký korkovník. Z Lisabonu není daleko na Capo da Roca, což je skalnatý výběžek s majákem a hlavně nejzápadnější bod Evropy. Podobně nenáročně se dá dostat do rybářské vesnice Peniche a odtud lodí na blízký ostrov s pevností, ale místo na lodi je lepší si dopředu zamluvit. Marta nás vzala na výlet do Sintry, kde jsou paláce, které popisují všechny průvodce, ale na mě moc dojem neudělaly. Určitě se dá podívat i na spoustu možná i zajímavějších míst, mě prostě náhoda a možnosti zavedly tam, kam píšu.

Z Lisabonu nejrychleji dosažitelné pláže jsou asi v Caparice, kam se jezdí autobusem asi půl hodiny a v Cascais, což je úplně jiným směrem a dopravuje se tam vlakem přibližně stejně dlouho. Atlantik je ukrutně studený, tak nejlíp si ho užívají surfaři, ale na písečné pláži se můžete klidně povalovat i po dni stráveném v nemocnici.

Určitě mě ještě něco napadne, cokoli ráda přiblížím: zahalen@hotmail.com