Porto, Portugalsko

Jméno účastníka: Zuzana Lišková

Termín: srpen 2002

Když se mi naskytla příležitost, abych odjela na měsíční stáž do portugalské nemocnice, neváhala jsem ani minutu. To jsem, ale vůbec nevěděla, co mě čeká ani to, že na ten měsíc budu mít krásné vzpomínky až do konce života. První "problém" se objevil už v polovině června, kdy mi v GTS řekli, že letenka do Porta na 1.8. tam a 31.8 zpět už dávno není. Snažila jsem se
zkontaktovat Igora, portugalskou postavičku, která byla mou kontaktní osobou, jestli nebude nějaký problém přijet už 31.7. Odpověď zněla, že to nebude vůůůůůůůůůůbec žádný problém. Až v Portugalsku jsem zjistila, že pro jižany není problém nic nikdy a nikde...
Nejdříve jsem si myslela, že na stáži budu jediná Češka, ale už v Portu na letišti jsem se setkala s Katkou, která studuje v Hradci. Měl na nás čekat IGOR, ale kde nic tu nic, a tak jsme se vlastními silami, pomocí mobilů a "přirozené české inteligence" s plnou polní vydaly městskou hromadnou dopravou do centra a odtud do nemocnice a tam asi po 3 hodinách došlo k setkání s Igorem...       
Jelikož jsme byli oficiálními studenty jejich university až od 1.8. první noc jsme spali v hostelu s krasným výhledem na moře místo kolejí, který nás stál asi 20euro, to je mimochodem cena téměř všech bed and breakfast v Portugalsku. Druhý den ráno měl přijít Igor a vyzvednout nás, ale pojem portugalské ráno jsme ještě neznali, přijel kolem 11 a tak jsme mezitím čekali, hromadilo se nás tam víc a víc a tak mě napadlo zeptat se jestli ještě někdo nečeká na Igora, bylo nás tam asi 12, kteří nesehnali letenku na 1.8. Následoval rozvoz na koleje a odtud
vyřídit všechny formality v nemocnici. Od stravenek přes představení se doktorům na oddělení až po měsíční jízdenku...
Bylo nás v Portu kolem 50, všehochť, ale Italů, Slovinců a Čechů bylo nejvíc, v Portu jsou totiž dvě nemocnice Sao Joao, kde jsem byla ja a Sao Antonio. V té naší skupině jsme byli 4 Češi a v druhé 3, bydleli jsme sice na stejnych kolejích, ale moc jsme se s druhou skupinou nevídali. Nemocnice Sao Joao je větší a je téměř na okraji města, v Portu se staví metro a
tak se zatím jezdí jen autobusem. Z kolejí to do naší nemocnice trvalo asi 40 minut, ale času stráveného v autobuse nelituji, protože to bylo právě to místo, kde jsme se všichni tak bezvadně zkamarádili. V nemocnici jsme měli obědy a večeře, bylo toho hodně a moc nám to chutnalo. S chozením na oddělení to nikdo moc nepřeháněl, kdo nechtěl jít nešel, ale aktivitě se meze nekladly a tak kdo chtěl, viděl spoustu věci a taky si něco udělal, když byl aktivní. Někteří doktoři uměji anglicky uplně suprově, někteří vás tak tak pozdraví, ale to je
myslím vždy a všude.
Na kolejích jsme měli každý svůj pokoj, maličký, ale stačil. Byla tam pro 11 pokojíků kuchyň a jídelna.
Co ještě napsat, organizace byla typicky portugalská, žádný stres, když se řekne, že se sejdeme v 9, můžete si být jisti, že se potkáte v 11, ale po měsíci se nám to všem začínalo líbit, ikdyž rakušanka by takové chování doma asi praktikovat nemohla :-)
Výlety jsme podnikali vesměs na vlastní pěst, kam se nám zachtělo, dohromady jsme jeli akorát  do Lisabonu a k nějaké řece, utvořili jsme, ale tak fajn partu, že jsme stejně jezdili vždycky skupina okolo 15 lidí.
Voda v oceánu je i v srpnu studená a ve městě jsou pláže škaredé, takže jsme jezdili asi půl hodiny vlakem na plá Espinho, která byla úžasná.
Kdybych ten měsíc měla zhodnotit dostal by 1***. Byl nezapomenutelný.
Jestli se vám někomu naskytne stejná možnost určitě jeďte a klidně se ozvěte dám vám nějaké mapy a další informace, které vás budou zajímat.

IFMSA zdar
NAZDAR

Zuzka Lišková  liskovaz@email.cz