LUND, Švédsko

Studijní pobyt v rámci programu Erasmus - Socrates

Jméno účastníka: Petra Miketová

Termín: 1. 9. - 1. 12. 2001

 

Lund: Město vzdělanců - Město kultury - Město magnolií, lilií a zahrad - Město studentů - Středověké město - Město spisovatelů a umělců - Město budoucnosti - Oxford severu

 

Všechna tato epiteta jsou rovnocenným popisem města, kde středověké uličky a staré domy propojují minulost se současností. Lund – půvabné univerzitní město, o kterém je zmínka již z r. 940 a ve kterém žije cca 120 000 obyvatel se stejným počtem kol, se v současné době honosí titulem Město cyklistů a i tímto se anglickému Oxfordu velmi podobá.

 

Město je sice protkáno poměrně hustou sítí hromadné dopravy, ta ovšem nikdy nejede tak a do těch míst, jak by to studentům vyhovovalo. Kromě toho není většího dobrodružství než jet z akce na kolejích domů, na jiné koleje nacházející se,bohužel, na opačné straně města. Posilněni vysoce procentními tekutinami (v překladu ze švédštiny – ke kolu dojdete po čtyřech a nasednout vám pomohou obdobně postižení přátelé) šlápnete do pedálů a dáte se na klikatou cestu přímým směrem napříč městem.

 

Když se vám toto všechno podaří ve zdraví absolvovat, je to dobrým znamením úspěšné aklimatizace na tvrdé severské podmínky. A tím pádem můžete také pokračovat na trnité cestě za vzděláním, v mém případě se to týkalo docházky na chirurgickou kliniku univerzitní nemocnice. Už první fakt, se kterým je student seznámen, je velice potěšitelný – výuka začíná velice sympaticky v 8 až 9 hodin (podle vaší schopnosti dopravit se do školy).

 

Dalším překvapením je fakt dělající univerzitu univerzitou – jste dospělí, 12 let povinné školní docházky už máte za sebou a vzděláváte se dobrovolně, tím pádem je vaše přítomnost ve škole čistě dobrovolná a záleží jen na vás, jak moc se chcete naučit. Odpadá tak sběratelství razítek jinak velice populární na našich klinikách. Přála bych vám zažít ten pocit, kdy se ráno probudíte a rozhodujete se, jestli tedy dneska ano, nebo ne.

 

Další novinkou je pro nás nemyslitelný počet studentů v jednotlivých blocích, kdy 7 je považováno za přespočetný stav. Šokem bylo bezesporu i zjištění, že po průchodu sterilním filtrem je nám k dispozici 13 operačních sálů (urologie, horní a dolní GIT chirurgie, ortopedie, endokrinologie) a v jiném patře stejný počet sálů pro hrudní, cévní, kardio a neurochirurgii. Aby to nebylo málo, existují ještě speciální onkologické sály. Chirurgickému řemeslu nás učili opravdu důkladně, nezapomenutelně a hlavně prakticky.

 

Odpolední přednášky byly, jak jinak, nepovinné, ale na druhou stranu - nechoďte tam, když vám přednáší výsledky výzkumů a statistických srovnání jednotlivých terapeutických přístupů za posledních pár let. Teprve když vedle sebe na vlastní oči vidíte několik možných přístupů k řešení jednoho problému, jejich terapeutickou výtěžnost, přínos i rizika pro pacienta, uvědomíte si, jak je i tak řemeslný obor, jakým chirurgie bezesporu je, zajímavý.

 

Odpolední výuka u lůžka pacienta byla pro nás poučná nejen pro nacvičování a zdokonalování fyzikálních vyšetřovacích postupů, ale zejména pro možnost nahlédnutí do vztahu lékař – pacient ve švédském stylu. Poprvé (a doufám, že ne naposled) jsem se tam setkala s jevem, který by se dal nazvat „chirurg s lidskou tváří“. Jsou to lidé, které jsem nikdy neslyšela na operačním sále nebo kdekoliv jinde na území kliniky pronést jedinou peprnější poznámku nebo se rozčílit na úkor pacienta, studentů nebo ostatního personálu. V okamžiku, kdy i jakkoliv agresivní terapie selhává, to byli právě oni, kdo se při vizitách nebo jen tak zastavili u lůžka pacienta a normálně lidsky si s ním pohovořili o jeho přáních a tužbách, o jeho strachu a úzkosti. Někdy vzít za ruku a pohladit vám může dát víc než celá baterie terapeutických přístupů. Toto je jedna z věcí, kterou nás na přednáškách nenaučí, a právě s tím by nám svým přístupem mohli pomoct naši učitelé na klinikách. Myslíte, že se toho někdy dočkáme?

 

Velmi zajímavým a pro nás netradičním přístupem bylo i každotýdenní vypracování a prezentace vlastní krátké přednášky na zadané téma. Předcházelo tomu samostudium v univerzitní knihovně a surfování po Medlinu a jiných medicínských databázích s vypracováním krátkého, výstižného handoutu. Nejen, že tak získáte určitý přehled o validitě statistických dat, ale jste i donuceni začít přemýšlet o tom, co to vlastně studujete, proč to děláte a jak by se toho dalo využít.

 

V krátkosti jen tak zhodnotit tuto stáž je nad mé síly a neznám pravděpodobně dost superlativů ani těch otřepaných frází připomínajících podomní prodejce vychvalující své zboží. Já vám mohu doporučit jen jediné – začněte se učit anglicky a třeba i trošku švédsky. Stokrát se vám to vyplatí.