Jméno účastníka: Roman Sýkora, 3. LF UK v Praze

Termín: léto 2001 (?)

IFMSA jako každý rok pořádá stáže pro studenty lékařských fakult. Já jsem se letošní prázdniny jedné takové stáže zúčastnil a byla to velice příjemná zkušenost. Každý uchazeč musel projít konkurzem v anglickém jazyce, který se skládal z písemné a ústní části. Tím nechci budoucí uchazeče děsit, není to velký problém, protože stáží naše fakulta dostává od IFMSA poměrně dost a tím uspokojí požadavky našich studentů. Potom jsem si vybral zemi, do které bych rád jel poznat něco o jejich zdravotní péči a seznámit se s místními studenty i s ostatními stážisty. Vybral jsem si město Catania, které leží na východním pobřeží Sicílie.Je to nádherné město na úpatí sopky Etny, která shodou okolností zrovna chrlila lávu v době kdy jsem tam byl. Předem jsem se domlouval s místními koordinátory o mém příjezdu Emailem a připravoval jsem se na měsíc, který strávím na nádherném ostrově plném slunce, oliv a pizzy. Zaplatil jsem jednorázový poplatek pro IFMSA, to bylo 6600Kč, za které mi zařídili ubytování, obědy a večeře v areálu pro studenty. Dopravit se na takové místo v Evropě se dá různým způsobem, já volil leteckou dopravu, protože díky ISIC kartě jsou letenky od GTS international relativně levné.

Když jsem přiletěl na místo, to že jsem měl z Prahy do Milana a potom do Catanie asi tři a půl hodiny zpoždění, čekala tam na mě místní koordinátorka IFMSA a vůbec jí to nevadilo. Teprve po pár dnech strávených na Sicílii jsem zjistil, že čas a přesnost nepatří k silným stránkám tamních obyvatel, nevadí jim když jdou někam pozdě, nevadí jim když někdy k nim dorazí se zpožděním, které u nás nepřipadá vůbec v úvahu. První dny v Catanii byly hektické, s ostatními studenty a místní koordinátorkou, vlastně se o nás staraly dvě, jsme si zařizovali vše potřebné k životu v půlmiliónovém městě jako Catanie je. Trošku mě jenom mrzí, poté co jsem viděl jak mohou věci fungovat, že u nás nefunguje tolik částí studentského života jak by mohlo. Pro srovnání: poté co jsem dorazil do Catanie, šel jsem tam na studijní oddělení místní university a tam jsem dostal studijní průkaz s mou fotkou a pak už vše bylo strašně jednoduché. Studentskou tramvajenku mi vydali jenom po předložení studentského průkazu a nikdo po mě nechtěl. Abych jim nosil potvrzení o studiu na jejich vlastním formuláři, které si stejně může zfalšovat kdokoli kdo vypadá jenom trochu jako student. V okamžiku jsem byl zanesen do Internetu a věděli o mě i v místní menze. Bydlení v Italii bylo nádherné, bydlel jsem ve studentské koleji na pokoji pro dva, byl jsem mile překvapen, jak nádherné bydlení může mít student na stejném kontinentu jako bydlím já. Nedá se nic dělat, máme co máme. Menza byla taky skvělá, tam mě nejvíc zaujalo, jak sociálně citlivý je místní systém, veškerá studentská populace je rozdělena do čtyř tříd podle příjmů rodičů a jedna, která obsahuje zahraniční studenty. Podle těchto tříd se liší ceny za poskytované služby studentům. Například cena oběda nebo večeře v menze se pohybuje od 2500 do 5500 ITL, za stejnou večeři. Dost mě překvapil jaký je tam rozdíl mezi sociálními třídami s tím že poněkud chybí ta střední a je pravda, že studenti kteří jezdili do školy v nejnovějších typech sportovních Mercedesů a BMW mi celkem nabourali představu o chudém studentovi. Je ale pravda, že drtivá většina studentů se stejně pohybuje na dvou kolech v Itálii tolik proslavených skútrů. Ty jsou obrovskou výhodou v trvalých dopravních zácpách, které vznikají protože nikdo nerespektuje dopravní značky, pravidla a jen sem tam bere na zřetel semafor.

Studenti, kteří se o nás starali, brali svou povinnost jako prestiž a čest, ale na druhou stranu je pravda, že v Itálii se podobně jako v jiných vyspělých zemích, hodnotí u studentů a absolventů nejen známka ze zkoušení, která vypovídá jen o umění nacpat se vědomostmi a úrovni podání třeba i minima. Moci si napsat do kurikula, že jsem pracoval pro IFMSA, sehnat si doporučení od profesorů s kterými jsem spolupracoval, to že poznám spoustu studentů ze zemí celého světa je obrovské plus pro budoucí kariéru. Takový pobyt je inspirující, změnil jsem náhled na spoustu věcí, o kterých jsem si dříve myslel, že to jsou maličkosti. Ale právě z takových maličkostí se skládá úspěch celku. Každý to zná, když se náhodou povede, že se všechno daří, jak takový den nakonec považujeme za úspěch. Problém je ve vůli, je mi teprve 22 let, ale moc dobře vím, že moje okolí nejsou líní lidé, dokáží mnoho, chtěli by se mít lépe, ale nehnou prstem jinak než jen pro svůj vlastní prospěch.

Profesoři v Itálii jsou skvělí, stejně jako profesoři u nás, ale mají mnohem větší zájem o studenty, velice rádi přednášejí a student se setkává spíš s nimi než s jejich asistenty. Osobní jednání mezi studentem a kantorem je tam vůbec jiné. Nevím jestli je lepší nebo horší, to neposoudím, ale je jiné. V první řadě, student není obtížný hmyz, nebo děcko bez názoru, ale v daném tématu je jakoby „rovnocenným podřízeným“ profesora. Řeší spolu spoustu odborných věcí a studenti, kterých je ve skupince jenom velmi málo, tři až čtyři většinou dokáží celkem dobře reagovat na to co se po nich chce. Ale bohužel je to vykoupeno mnohem menším časem stráveným v nemocnici, přímo u lůžka. Systém výuky je celkem podobný, ale v Universita di Catania mají přece jen více zkoušek než u nás. Jen mě překvapilo,že se italští studenti v létě příliš nepřipravují na zkoušky. Italové se neumějí stresovat tak jako my, středoevropani. To neustále nádherné počasí a moře a párty, které začínaly až o půl dvanácté i o půlnoci a trvaly do šesti sedmi do rána, neustálé siesty, mejdany, spánek a pláž nedovolí člověku aby byl nervózní. Na fakultě, kde jsem byl já studenti dělají spoustu malých zkoušek průběžně celým studiem, takže se jim nekumulují do zkouškových období. Nepochybně musí studovat přinejmenším stejně tvrdě jako naši studenti, ale nejspíš studium zvládají hlavně v zimě, na podzim a na jaře.V tamním podnebí je to asi lepší, léto je velmi horké, nezřídka přes čtyřicet stupňů.

Na závěr bych chtěl ještě shrnout zábavný program, o který se nám postarali nejen lidé, kteří se o nás měli starat, ale i doktoři a profesoři z nemocnic, ve kterých jsem stážoval. Italové jsou velice hrdí na své město, proto nám neustále ukazovali všelijaké památky a brali nás na nejrůznější místa a nejrůznější místní speciality. Pořádali večírky a pizza parties. Podnikali jsme spoustu výletů na Etnu, do Syrakus a jiných. Vynikající bylo sportovní potápění. Nemocnice nebyly v takovém stavu, jaký jsem očekával, byly různé dobré i velmi špatně zařízené, jako všude na světě. Mě osobně nejvíc ohromil ústav dětské kardiochirurgie, kde jsem také jeden týden stážoval. U nás jsem ještě neměl možnost prohlédnout si tak špičkové pracoviště. Byla to poněkud výjimka, protože zahraniční stážisti většinou na tuto kliniku v Catanii nechodí. Nejvíce mě tam zaujala operace koarktace aorty. Přístup chirurgů ke mně jako ke studentovi byl vynikající. Chtěl bych všem studentům doporučit stáž od IFMSA, je to vynikající zkušenost, možnost získat spoustu přátel z celé Evropy a v neposlední řadě skvělá dovolená ve zbývajícím čase a o víkendy. Jestli někoho zajímá, kolik mě to celé stálo, tak jsem si to spočítal, komplet to je letenka, pojištění paušál pro IFMSA a kapesné bylo dohromady 21000Kč na ten jeden měsíc.