Stáž IFMSA

Jméno účastníka: Jan Václavík

Termín: 28. 5. - 22. 6. 2001

- koleje v areálu nemocnice, v pokoji po čtyři jsem bydlel sám, sociální zařízení a sprcha v rámci pokoje; pitná voda, na patře pračka, lednička, pokoj s televizí (pokud umíte čínsky);

- budhistická nemocnice – postel tvořila pouze dřevěná deska, ale na matraci připomínající naši přikrývku s další přikrývkou uloženou pod ní se spalo dobře

- nemocnice na zapůjčeném kole dosažitelná za 4 min.

- na obdržené stravenky možno chodit na snídaně, obědy i večeře do místní nemocniční

jídelny – pohodlné, vydatné jídlo (každý si nabere, jaké druhy i množství jídla chce)

- budhistická nemocnice – jídlo pouze vegetariánské, ale i pro nevegetariána velmi chutné, navíc v okolí nemocnice spousta možností i masité stravy

- navíc příspěvek od LEO 6000 NTD (asi 7200 Kč) „na jídlo“, značná část se dá ušetřit na jiné aktivity

- CA (Card of Acceptance) nepřišla ve stanoveném termínu 6 týdnů před začátkem stáže, nicméně po urgenci mailem prostřednictvím našeho LEO (Hana Študentová) vše napraveno v průběhu asi 14 dnů

- po příletu doprava z letiště, 2 dny ubytování u místního LEO, tyto dva dny mě i prováděli po Taipei

- zaplacena jízdenka vlakem do Hualienu, v Hualienu jsem byl velmi často zván na večeře do místních restaurací jednak od LEO, zdejších studentů i lékařů

- několik výletů na motorkách po Hualienu a blízkém okolí

- téměř denně výlety na vlastní pěst na ZAPŮJČENÉM KOLE (vřele doporučuji) po Hualienu, o víkendech do nedalekého národního parku Taroko, po pobřeží Taiwanu… (východní pobřeží a kaňon Taroko jsou právem považovány za nejkrásnější části Taiwanu)

- byl jsem první a v červnu i jediný zahraniční student, který zde stážoval

- o vízum zažádat v Taipeiské kulturní a obchodní společnosti, Evropská 33C, Praha – vyřízení víza trvá oficiálně 2 dny (pokud zůstanete a jevíte zájem čtení brožurek o Taiwanu, vyřídí ho někdy i na počkání), potřebujete k němu 1440 Kč + Card of Acceptance + invitation letter + pas

- letenky je nejvýhodnější kupovat na ISIC u společnosti GTS International (pobočkou je CKM v Olomouci), na Taiwan létá více společností, většinou s mezipřistáním v Bangkoku a asi 3x týdně, cena zpáteční letenky 18 – 20 000 Kč

- v nemocnici vyžadují potvrzení o vyšetření titru protilátek proti hepatitidě A a B, proto musíte podstoupit očkování proti oběma těmto nemocem; další očkování na Taiwan není podle mého názoru nutné, doporučuje se obnovit očkování proti tetanu, (někdy i očkování proti tyfu, to je však spíše potřeba pro tropickou východní Asii); na Taiwanu se malárie nevyskytuje, antimalarika tudíž nejsou nutná

- Taiwan je velmi bezpečná země, podle mého názoru bezpečnější než ČR (o svůj život, zdraví ani peníze se nemusíte obávat)

- před odletem doporučuji se naučit alespoň pár základních frází v čínštině, velmi to usnadní „každodenní život“

- dárky, pokud nějaké vezete, nebalte do bílého papíru – ten pro Číňany symbolizuje smrt

- doporučuji mít s sebou spoustu vizitek, a také několik prospektů o Česku a možná i pár fotek z domova, rodiny apod.

- na Taiwanu je napětí 110 V/60 Hz – je třeba si koupit (300 Kč) nebo půjčit adaptér na český typ zásuvky; mobilní telefony z Ćeska lze používat, taiwanská sim-karta se dá koupit již od 360 Kč

- internet v nemocnici je velmi pomalý, je výhodnější na něj chodit do internetových kaváren, které stojí 20-30 NTD (24-36 Kč) na hodinu

- velmi užitečný je průvodce po Taiwanu od Lonely Planet, poslední edice je z roku 2001 a stojí něco přes 600 Kč

- ceny potravin, oblečení a hygienických prostředků jsou velmi podobné cenám v ČR, dosti drahá je doprava (vlaky 3. třídy bohatě dostačují) a ubytování v hotelech (zhruba kolem 1000 Kč na noc), téměř žádná veřejná doprava nejezdí přes hory, naštěstí se na východním pobřeží a v horách dá skvěle jezdit stopem, zastaví téměř vše, na co mávnete, a ještě vás k tomu pohostí

- doporučuji brát jen minimum oblečení, je zde teplo, během dne většinou přes 30 stupňů, na východním pobřeží v červnu velmi příjemné počasí, většinou slunečno, odpoledne zhruba od 15 do 16 hodin téměř každý den přeháňky

- pro řízení motorky je třeba míti řidičák, nejlépe mezinárodní

(kontakt na mě: janvaclavik@yahoo.com)

Každým rokem se na Lékařské fakultě UP v Olomouci konají konkursy na stáže pořádáné mezinárodní organizací IFMSA (International Federation of Medical Students’ Associations). Přihlášení studenti absolvují (podle mého názoru) celkem obtížný test a pohovor z jazyka, ve kterém se bude stáž konat, tedy zpravidla z angličtiny. Podle počtu dosažených bodů si studenti vybírají z nabídky zemi, do které by chtěli jet. Převažují státy západní Evropy, ale výjimkou nejsou například ani Brazílie nebo Taiwan, který jsem si pro letošní stáž vybral já.

Po zaplacení členského poplatku následuje čekání na potvrzující dopis, vyřizování letenek, víz, dokonce je třeba si nechat vyšetřit titr protilátek proti virům hepatitidy. Dodělat poslední zkoušky semestru a hurá – letím.

Po příletu v Taipei, hlavním městě Taiwanu, mě vyzvedává maminka studentky, která je mým LEO – Local Exchange Officer. Sám bych se asi v té záplavě čínských nápisů a nesrozumitelné hatmatilce tak rychle nezorientoval. Už při východu z letištní haly koukám – kolem stojí samé moderní bouráky, spíš než Asii mi to připomíná Ameriku.

Praxe se odehrává v blízkém Tzu-Chi Buddhist General Hospital. Tuto nemocnici vybudovala na své náklady buddhistická organizace Tzu-Chi a svou velikostí patří na Taiwanu ke středně velkým nemocnicím. Když vcházím dovnitř, obdivuji, jak krásně a luxusně je nemocnice vybavena. Mramorové chodby, všude ochotný pesonál. Dobrovolníci, kteří se zde střídají po několika týdnech během celého roku, aby pomohli s péčí o pacienty. Nepřestávám se divit ani na operačním sále, kam se dostávám vzápětí. Opět velice moderně vybavený.

S přednostou chirurgie, doktorem Chenem, se domlouváme, jak bych si představoval svoji čtyřtýdenní stáž. Jeden týden budu na všeobecné chirurgii, druhý na plastické, třetí na neurochirurgii a čtvrtý na kardiochirurgii. Tedy obory, které v Česku sice máme ve studijním programu, ale na sál se zde v podstatě nedostanu.

Moje stáž oficiálně „clerkship“ – tedy bych měl jen přihlížet a pozorovat. Už během několika prvních dní do mě vtloukají různé způsoby uzlení a šití a postupně zašívám a asistuji i na sále… Jedna operace střídá druhou, málem nemám ani čas zajít si na oběd. Pracujeme od 8 hodin ráno zpravidla do 18 nebo 19 hodin večer. A v sobotu do oběda. Taiwanci jsou neuvěřitelně pracovití…

…a šikovní. Spousta z nich strávila nějaký čas ve významných nemocnicích v USA nebo Kanadě. Domluvit se s nimi anglicky není vůbec problém. Velice ochotně mi také zodpovídají všemožné dotazy a vysvětlují, co je třeba, ať na operačním sále nebo na oddělení při vizitě.

Na plastické chirurgii už spíše přihlížím. Inu, mikrochirurgicky přišít cévu kožního laloku bych asi ještě nesvedl. I neurochirurgie je velmi zajímavá, pečlivě si dělám poznámky, ke státnici z chirurgie se mi určitě budou hodit. Takovým bombónkem nakonec je kardiochirurgie. I když celá operace aortokoronární bypassu při mimotělním oběhu trvá několik hodin, je pořád na co koukat… I podruhé a potřetí.

Čtyři týdny utečou jako voda. V ruce držím certifikáty o absolvované stáži a tuším, že mi dala opravdu hodně. Myslím, že není na škodu podívat se, jak se dělá medicína ve světě…