Slováci na českých vysokých školách (HAD, únor 2005)
Jenže počty trochu nesedí. Češi vyjíždějí ven po
desítkách či stovkách, neboť v cestě jim stojí řada překážek, jazykovými
problémy počínaje a financemi konče. A z tisícovek
cizinců u nás jsou dvě třetiny Slováků. Mezivládní
dohoda z roku 2001 jim umožňuje používat mateřský
jazyk při přijímacím řízení i během celého studia. Podle Ústavu pro
informace a vzdělávání studovalo v roce 2003 na českých VŠ 7 445
Slováků. Nejvíce z nich na
pražské Univerzitě Karlově (2 078) a Vysoké škole ekonomické (kolem
tisícovky) a brněnské Masarykově univerzitě (1 221). Z oborů
je nejvíce láká medicína a přírodní vědy, ale i technika, ekonomika, práva
či umělecké obory. V roce 2001 nastoupilo na 1. lékařskou fakultu UK dokonce
více Slováků než Čechů. Na Univerzitě Palackého
studovalo v loňském akademickém roce 741 Slováků,
tedy asi o dvě stovky více než o dva roky dříve. Letos je jich přes osm
stovek.
Proč Slováci v Česku studují, je nabíledni. Pro
většinu z nich je hlavním důvodem vyšší úroveň
českých škol, kvalitnější vzdělání a lepší vyhlídky na uplatnění po
skončení. Situace na druhé straně hranice je notně odlišná. Studuje tam jen
asi 300 Čechů, byť i oni si vystačí s mateřským jazykem. Nerovnováha
v počtech Čechů studujících na Slovensku a naopak je prvním důvodem sporů.
Je pravda, že na některých méně atraktivních českých školách jsou díky
celkovému úbytku zájemců o studium vděční za každého kvalitního studenta.
Proto se sami snaží Slováky aktivně získávat, například přímým oslovováním
středních škol či letáky v hromadné dopravě na Slovensku. Dobře vědí, že
příchod talentovaných a pracovitých cizinců zachrání jejich školu před
zánikem či úplnou ztrátou kvality. To však neodpovídá celkové situaci
v České republice, kde podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva zdaleka
nedosahuje standardu vyspělých zemí. Desítkám tisíc absolventů středních
škol zůstane vyšší vzdělání odepřeno a oni nevyhnutelně hledají příčinu
v konkurenci z východu. Při stávající podobě
přijímacího řízení lze navíc jen těžko argumentovat tím, že všichni mají
stejné podmínky a u přijímaček zkrátka uspěli ti nejlepší bez ohledu na zemi
původu.
Příchod Slováků
samozřejmě určitý prospěch přináší. Nezanedbatelná možná není částka, kterou
utratí za zboží a služby během svého několikaletého pobytu u nás. Především
však mnoho Slováků v Česku zůstane i po promoci.
Dnes jich tu má přes 50 tisíc pobyt trvalý a další desítky tisíc přechodný
(ne všichni jsou pochopitelně vysokoškolsky vzdělaní). To by částečně mohlo
řešit náš problém s vymírající populací, navíc poměrně levně získáme
kvalifikované odborníky. Náklady společnosti na sociální zabezpečení a
vzdělání člověka od narození do ukončení střední školy jsou pořád
nesrovnatelně vyšší než to, co je třeba investovat do jeho vysokoškolského
vzdělání. Jinými slovy, získat ze Slovenska absolventa střední školy,
umožnit mu další vzdělání a nabídnout zaměstnání je docela výhodná koupě.
Bohužel to, co tím stát získá, mnohdy zase
ztrácí v jiné podobě. Pokud tisícovkám vlastních absolventů gymnázií
nedovolí pokračovat ve vzdělání, nejenže znehodnotí náklady na zhruba
osmnáct let jejich života, ale bude zřejmě muset dále investovat do jejich
rekvalifikace či podpory v nezaměstnanosti. Emoce ovšem vyvolává i samotné
zaměstnávání slovenských absolventů vysokých škol. Mohli bychom mluvit o
nekalé konkurenci v případech, kdy zaměstnavatel upřednostní Slováka před
Čechem nikoliv proto, že je kvalitnější. Může od něj očekávat větší
loajalitu a nižší mzdové nároky z vděčnosti, že může
pracovat u nás a ne na Slovensku, kde je politická i ekonomická situace
problematičtější. U mnoha povolání se navíc Slováci nemusí ani snažit
používat češtinu. Problém však může nastat například ve zdravotnictví, neboť
čeští pacienti mají bezesporu nárok na komunikaci s personálem ve své
mateřštině. A těžko si představíme slovensky či špatně česky mluvícího
učitele na základní škole.
Další napětí vzniká přímo na těch školách, kde
je zastoupení slovenských studentů nejvyšší. Slováci samozřejmě požívají
veškerých výhod studenta, od nejrůznějších slev až po dotované ubytování na
kolejích a stravování v menzách. Zejména koleje jsou kamenem úrazu. Na
většině škol je rozhodujícím kritériem doba, kterou student stráví
cestováním z bydliště do místa studia. Je nasnadě,
že většina Slováků tím získá koleje zcela
automaticky. „V této věci nemůže ministerstvo školství nic dělat, protože
dohoda se Slovenskem hovoří o stejných vzájemných právech jen při studiu,
nikoliv v sociální oblasti. O té vždy rozhoduje škola,“ řekl loni pro
Učitelské noviny ředitel odboru vysokých škol MŠMT J. Beneš. Jiná kritéria
se však hledají obtížně a omezením míst pro cizince si školy koledují o
nařčení z diskriminace. Přesto se například VŠE o to
údajně pokusila a přidělila kolej jen dvěma stovkám nejlepších zahraničních
studentů. Nedá se očekávat, že by výraznější změnu přinesla připravovaná
změna financování ubytování, kdy by studenti měli dostávat dotaci přímo na
ruku. Podle návrhů budou mít Slováci opět stejné podmínky jako Češi.
Jak se situace změnila od prvního května, tedy
se vstupem obou zemí do Evropské unie? Nijak výrazně. Těžko lze očekávat
výrazný nárůst Evropanů na našich školách kvůli už zmiňovanému jazykovému
handicapu. Totéž platí o Češích vyrážejících za vzděláním do jiných zemí EU.
Slovenská vláda nejprve v únoru navrhla od nového akademického roku zavést
školné ve výši 5 až 30 procent průměrných nákladů na studium. To by
znamenalo částku v rozpětí od 3 600 do téměř 22 000 slovenských korun ročně,
kterou si stanoví jednotlivé školy podle náročnosti svých studijních
programů (při horní hranici je pochopitelně například medicína). Dva dny
poté, co uplynula lhůta pro podávání přihlášek na české vysoké školy, stáhla
vláda z prvního čtení v Národní radě SR návrh
zákona, kterým by se zavedlo školné na slovenských školách. Nakonec návrh
předložila v půli června, ale parlament ho odmítl, když pro něj hlasovalo
jen 67 ze 136 přítomných poslanců. Ministr školství Fronc se navzdory
neúspěchu nevzdává a v budoucnu se údajně znovu pokusí poplatky za studium
prosadit.
Jaro bylo na Slovensku docela horké a do
stávkové pohotovosti vyhlášené Studentskou radou vysokých škol se zapojila
zhruba polovina VŠ. Zdá se, že kdo uteče (studovat do Česka), vyhraje. Pokud
k zavedení školného dojde, mají Slováci o důvod ke studiu v ČR víc. A i
kdybychom se v brzké budoucnosti dočkali školného i u nás, pořád bude pro
mnohé lepší investovat do vzdělání v Česku než na Slovensku.
Se stávající situací se můžeme smířit a hledat
na ní samá pozitiva. Nebo se může vláda ve spolupráci se školami pokusit
příliv Slováků omezit administrativními opatřeními,
která by se týkala sociálního zabezpečení, jazyka a podobně. Že jde o
citlivý problém a každé řešení může vyvolat nezdravé vášně, je už teď více
než jasné. |